Březen 2016

Zombie článek

1. března 2016 v 22:42 | Tajja |  Deníček
Za dva měsíce je další Animefest. A já tu mám jako poslední článek zprávu o tom minulém. Smutné.
Proč jsem se neozvala? Inu, bude to dáno více podněty - nikomu články zde nechybí, nic se neděje a můj život se prakticky vleče stále stejně nudně. Ta náhla změna - tedy tento článek - je dána tím, že jsem se na to už prostě nemohla dívat. Na tu neobnovenou titulku. To vážně ne. Takže začneme opět takový normální deníčkový článek, jakých tu je mraky. Bez zápletky, bez šťávy, bez pointy. Jdeme na to.

Jsem ve třeťáku. To je třeba zmínit, po tak dlouhé době. Za rok maturuju, a stále se cejtím jak capart na prvním stupni základky. Jen bez toho kufříku na výtvarku, pečlivě urovnaného pouzdra a bez zápalu pro učení. Údajně má být třetí stupeň na střední nejhorší. Známky se mi zhoršují už od prváku, každým rokem mi to krásně klesne (stoupne?) o jeden stupeň. Toto pololetí jsem tedy bouchla Rychlý špunty nad prvními trojkami na vysvědčení a jede se dál. Dál ... nechci vědět kam. Odpadliště maturantů? Možná. Pracák. Hihi.

Mám-li zmínit pár veselejších věcí, které se udály, budu muset sáhodlouze zapřemýšlet. Protože se nestalo nic. Jsou jen takové maličkosti, které mi dělají radost, ale nic zapsáníhodného. Kreslení, Transformice, hry, anime a manga. A pořád dokola. A protože chci natáhnout článek, neuškodí napsat nějaké pitomosti i o tomhle.
S kreslením jsem nijak výrazně nehnula. Ano, čmárám stále, ale už mi přijde, že to stojí na jedné úrovni a nikam se naposunuju. Kdo ví. Každopádně jsem na Vánoce (Vánoce, ha! Další téma!) dostala ...ehm... levnější variantu Copics Markers - totiž FineColour, a tak se s nimi pomalu učím, abych až jednou profík (haha), měla pohyby s těmito fixkami naučený a Copics zvládala bez problému. A teď se hromadně zasmějeme.

Obrázek kreslený právě těmi fixkami. Moje postava z TFM. Zároveň tedy magický digipřesun do dalšího tématu. Vžůůůůům!

Trávím tam každý večer. Ano, večer. Nevím proč. Jakmile odbije (neodbije, přes písničky kostelní zvon neslyším, ač je vcelku blízko) osmá hodina večerní, zapínám Transformice. Navykla jsem si tam chodit večer. To už tam bývají fajn lidi a já si s nimi můžu v klidu pokecat (po...po...popsat? Pochatovat?). Protože Tadžinka je introvent a kecat umí jen přes net.
Hry ... no, právě jsem dohrála Maple Story. Tedy ne dobrovolně, nějak mi ta hra spadla. A mně se nechtělo to znovu nahazovat. Hru jsem nainstalovala předevčírem, ale baví mě. Líbí se mi ta stará grafika zároveň MMORPG styl. Z dalších her zmíním třeba Elsword, ke kterýmu jsem se opět vrátila, The Sims 4, kde mám nějak buglou domácnost a děcka odmítaj chodit do školy, Pokemon Leaf Green, který už do prkýnka konečně dohraju, protože já chci aspoň tu jednu hru dohrát!!!, Heroes of the Might and Magic III, FlatOut a Unreal Tournament. Je žalostné mít starý noťas, který vám zkolabuje při procházení složek.

K anime a manze nemám říct co jiného, než že jsem za ten rok toho moc neviděla ani nečetla. Tedy je toho nejspíš míň, než bych chtěla. A protože už je to skoro rok, nepamatuju si ani ty ubohé kousky ztracené v nicotě. Přesto si tato kapitola zaslouží nový odstavec. Páč jsem to psala dál a nedalo se v tom vyznat, takže takhle.
Dnes jsem dokoukala One Punch Mana. Výborný kousek. Chci si přečíst mangu, páč chci vědět, jak to bude dál. Chci znát tajemství Saitamovy powááááá.
Před měsícem jsem zkoukla i lehce shounen aiové anime (teď se všichni zatvařte pohoršeně) Love Stage. První anime tohoto druhu u mne, a líbilo se mi. Ale asi ani né tak tou romancí, jak příběhem. Jako, do prkýnka, kluk se zamiluje do holky, o které neví, že je to převlečenej kluk? To je jasná sázka na humor. A vyplatilo se to. Navíc moc líbivá animace a barvišky.
Pokud si dobře pamatuju, což asi těžko, chtěla jsem dočíst mangu One Piece na ongoing na loňský animefest. No, tak teď jsem v půlce. Ale já vytrvám. Vytrvám, a do animefestu se dostanu... dostanu.... na 500. kapitolu! Ano! Věřím tomu! Věřím tomu celým svým srdcem, kde zároveň leží ten nejlepčejší ostrov... a všichni víme kterej... SOGEKI NO SHIMA DÉÉÉÉÉ UMARETA ORE WÁÁÁÁÁ! SOGEKINGŮŮŮŮŮŮ! (
Manga Horimiya? Psala jsem tu o tom? Výborný kousek. Romantická komedie. Absolutně boží. Dokud se ten dement neostříhal. Svině. Hajzl. Ehm. *spoiler alert*
Dál třeba manga Boku no Hero Academia. Parádní manga. Zde si také dovolím udělat menší reklamu. Čtu překlad od téhle skupiny. Je výbornej. I když je někdo zarputilý čtenář anglických překladů a naprosto odmítá mateřský jazyk v mangách i anime (ano, znám jednoho takového), tohle si dejte v češtině. A proč? Protože Všemocňák.
Protože dál si už nic nevybavuju, prostě sem hodím odkazy na svůj anime a manga list, který jsem zprovoznila, takže koho to zajímá, račte mě stalkovat.

Když tak minulý rok v mysli proletím ... léto bylo fajn, jen krátké (jako každé léto), v září se stalo něco lehce neočekávaného, o čemž už jsem měla párkrát snahu napsat samotatný článek, který snad jednou dodělám, a na Vánoce jsem dostala mněhni a Cukříka. Cukřík je malý noťas, takovej ten kancelářskej drobek, který nepoužívám, protože nemám kancelář. A do školy mi přijde zbytečný ho tahat. Své jméno dostal Cukřík z trucu, protože jsem na návštěvě, kde mi byl tento dárek darován, nedostala do čaje cukr *sniff, sniff*

A tady končí onen zombie článek. Blog tedy prodělal jakési zmrtvýchvstání, jen nevím, jestli se mi podaří udržet ho při životě. Ale když se to daří Rin, proč ne mně, no ne?