Květen 2015

Animefest 2015

8. května 2015 v 16:06 | Tajja |  Vycházky
Ani nedovedu vyjádřit jak moc jsem byla vděčná za volný čtvrtek. Vážně. Celý ten den padl na výrobu obalu na katanu, rukavic a pláště. Vlastně i polovina pátku. Ani pořádně nevím, co jsem obědvala, nebo jak jsem si dokázala zabalit, každopádně jsme vyjeli. Sice o pár minut později, ale vyjeli.
Úspěšně jsme se propletli všemi Kotěhůlkami, Brnem a přistáli jsme na parkovišti. Při procházce kolem té krásné řady vietnamců u Tesca (je tam i Myšina), jsem se obšťastnila tričkem z výprodeje a maskáčema, páč ty starý už jsou moc krátký. Došli jsme na nádraží, kde moje máma byla na větvi z dvojbarevné paruky, která kolem nás prošla. Zakotvili jsme na peróně a čekali na vlak. Měl totiž přijet Dani, s nímž se mé internetové nepřátelství táhne už něco přes rok. Dlachnila jsem jablko, páč to bylo jako poznávací znamení. Když vlak přijel, dlachnila jsem ho o to víc, potom jsem si ovšem všimla onoho očekávaného slovenského turisty, jak si v klidu jde bez banánu. Na vysvětlenou: já měla držet jabko, on banán a pak jsme si je měli vyměnit. Dani zklamal.
Na výstavišti mě překvapila relativně krátká a rychle ubíhající fronta, což bylo super. Přijeli jsme sice po 14. hodině, ale odbavení stále probíhalo. Heuréka! Sešli jsme se se zbytkem naší skupiny a vydali se stát frontu. Ani to moc dlouho netrvalo a měla jsem bílý pásek, přívěsek se živočichem patrně ženského pohlaví a červenou igelitku. Před vstupem jseem potkala dalšího "internetového" kamaráda, který měl při mé velké radosti něco přes 2 metry a byl tak vyšší než já.
Šli jsme napjatě očekávat otevření. V tomto volném čase jsme stihli zprznit ony jmenovky v igelitce. Ještě že jsem tu svou někde potratila. Také mi bylo oznámeno, že na soše před Výstavištěm je kůň. Hm.
Po menších nehodách s opaďákama a pár zděšených úprků kvůli několika kapkám vody bylo Výstaviště konečně otevřeno. Nacpali jsme se dovnitř a jako první činnost jsme si zvolil několikrát obejít Rotundu kolem dokola. Stánky ještě neměli vybaleno, ale co je hlavní, ve stanu před budovou byl obchod s plyšáky pokemonů. Při mé otázce, zda mají Squirtla, mi bylo odpovězeno negativně, bystré Daniho oko však jednoho zahlédlo, a tak jsem tu nehorázně zlou prodavačku, která mi chtěla toto mé potěšení zatajit, taktně upozornila, že tam přece Squirtla mají. A tak jsem blaženě ze stanu odcházela sice o 500 korun lehčí, za to s mým nejoblíbenějším startérem v náručí.
Navštívili jsme videohernu. Ne za účelem her, nýbrž za účelem koberce a volné místa k sezení. Poskládali jsme se na zem a já Bublu (Squirtla) položila zcela lhostejně na bednu s nápisem "Nic neodkládat". Jsem rebel. Seděli jsme, povídali si a zpracovávali moji čokoládu, ze které mi toho moc nezbylo. Ale někdo ji sníst musel. Ani nevím jak jsme to udělali, ale najednou byl čas začít se houfovat na zahájení. Nacpali jsme se tedy před jeden ze vstupů a třouce se o sebe (nikoliv po vzoru rybiček, ale vlivem davu, samozřejmě) jsme očekávali otevření dveří. Dočkali jsme se, a ač sedící na samém okraji kvůli nedostatku míst, viděli jsme vše. Zjistili jsme, že většina z nás patří k Řádu a máme v našich řadách jen jednoho delikventa. Moc se mi líbilo video, který bylo letos fakt báječně udělaný (doufám, že se ta písnička bude dát někde ukrást). Zůstali jsme poté i na Kyogen, který jsem viděla prvně. Hlemýžď byl velice silný zážitek :D
Po divadle nás opustila většina skupiny a zbyli jsme jen dva. Ani tak se nám ovšem nepodařilo dostat se na "Umění recenze". Teda jakože dostali jsme se, ale nebylo nám dovoleno sedět na lavici vzadu. Pfff. Vecpali jsme se tedy ke konzolím a dokonce se nám podařilo jednu ukořistit. Dle všeho to byla hra Persona. Ani jeden jsme ji neznali, ale vcelku slušně jsme zapařili. A hlavně já byla ta lepší, muhahahaha.
Na další přednášku do Moravy se nám už dostat podařilo. Možná kvůli té angličtině. Zkoukli jsme tedy "The Art of Costume Perfomance", i když nemám tušení, proč jsme tam šli, a pádili jsme ven z výstaviště. Byli jsme odvezeni k mojí bábince na přespání, kde jsme byli vyzpovídáni, přežráni a teprve potom se nám podařilo zalehnout.

Ráno jsem se chystala do cosplaye. Všichni byli značně nervní, páč mi to trvalo strašlivě dlouho (v okamžiku, kdy jsem dopsala tuhle větu, mi ze zdi spadl plakát. Já mám strach O.O). Jakožto nováček v nasazování paruky to vypadalo tak nějak všelijak, ale nakonec jsme dorazili na Výstaviště kolem čtvrt na jedenáct. Trochu mě zamrzelo, že jsme se nedostali na "Transmutaci pohádek" kvůli mému cosplayi, ale tak snad se na to podíváme online. Raději jsme se vrátili do kongresáku a zkusili sál A. Byla tam jakási změna programu a vysílal se zajímavý a podle mě dost pravdivý dokument o cosplayerovi. Prý to dokonce i Daniho malinko motivovalo do cosplaye, jéj! \(^o^)/
Následující plán byl Aikido. Zmařil ho ovšem jeden nevinný fakt, totiž narozeniny mé maličkosti a potřeba všech ostatních to slavit. Takže mě odtáhli někam do zadních míst areálu a tam jsme bouchly dětský šampáňo. Díky moc, lidi ^^
Potom jsme navštívili Kendo, ze kterýho jsem viděla leda tak nádherný sloup a šli jsme stát frontu na přednášku "Scénaristické podivnosti na školní půdě". Nebyla jsem si úplně jistá, zda stojíme správně, protože lidi před námi čekali také na tu přednášku, ale lidi za námi už na cosplay soutěž. Takže jsme byli takovej hezkej mezník. Čekání bylo dlouhý, studený a plný modliteb, ale nakonec jsme se dostali. Dokonce jsme měli dost dobrý místa. Grek exceloval jako obvykle a jeho přednáška byla super.
Od půl třetí jsme měli několikahodinovou díru v programu. Tak jsme se vydali na dobrodružnou výpravu za účelem lovu potravy. Za pomocí mapy a četných nadávek jsme se dostali až k Albertu, kde se nám podařilo získat obživu (ze který jsem mimochodem byla živa ještě v neděli - celý čtyři bulky! :D) a vraceli jsme se zpět k Výstavišti. Někdy v té době mi začal být cosplay značně nepohodlný. Nehledě na potřebu ostatních členů tlupy mi neustále krást katanu. Proto jsem rezignovala a cosplay letěl dolu. Pak jsem sice mrzla, ale to nevadilo, páč jsme opět skončili u konzolí. Tentokrát nějaká stará závodní hra. Od té doby mám strašnou chuť zahrát si Flat Out :D
Kolem čtvrt na sedm jsme se začali loudat směrem ke kongresáku. Tam jsme se měli rozdělit. Dani si stál frontu na RWBY a Metal Gear, zatímco já šla na Tamako. Dobře jsem udělala, ten film byl moc hezkej C: Nacpali jsme se i na "Narutův rychlokurz japonské mytologie" a přednášku o nadkolenkách hned potom. Bylo to.. ehm... zajímavé. Přinejmenším. Když už nic jinýho.

Pro líné skorousínání jsme o půlnoci zvolili klasickou hernu. Hezký růžek a hlavně koberec. Střídavě jsme četli mangu, střídavě jsme hráli poké a někteří i střídavě spali. Já ne. Já v noci zásadně teprv ožívám. Když Dani chytil wifinu kdo ví odkud, našel pravidla i pro shogi, takže došlo i na ně. Protože já prohrávám i v člobrdu, není se čemu divit, že jsem byla rozmetána na celé čáře. Kolem té půl čvrté mi začal Dani tuhnout. Chtěl spát. To bylo špatný. A bylo třeba tomu zabránit. Odtáhla jsem ho proto nahoru do Áčka s tím, že když už nic jinýho, bude tam tma, pohodlný židle a on se bude moct natáhnout. Když jsme se tam jak velká voda přiřítili, byl zrovna čas na AMV večerníček. Kdo tam byl, ví, že zrovna příjemný večerníček to nebyl. Hororová a psycho tématika. Naštěstí jsme chytli jen poslední dvě. Dani vytuhnul na židli a já sledovala záznamy přednášek z minulého roku. Promítali zrovna jednu, na kterou jsem se loni nedostala. Při té druhé jsem měla snahu spát, dokonce jsem se i natáhla, ale neusnula jsem. Prostě mi to nešlo.
Když přišel čas na Ouran, probudilo mě to úplně. To anime je prostě boží. Dani se při druhém či třetím díle taky párkrát pohnul a když se blížila osmá hodina, kdy měl odfárat na autobus, probudil se zcela. Z proslovem, jaká kosa venku je, jsem mu nacpala lístek na šalinu a vykázala ho pryč z Výstaviště. Zbyla jsem sama. Páč jsem po probdělé noci klepala kosu a jediný oděv, co jsem měla, byl cosplay, odplula jsem na záchodky, kde jsem provedla svoji magickou digizměnu. Potěšilo mě, že tentokrát mi paruka seděla líp a netrvalo to tak dlouho.
Přesunula jsem se do rotundy, kde ve čtvrt na devět bylo překvapivě málo lidí. Neměla jsem co dělat. V programu nebylo nic moc. Naklusala jsem opět k videohrám. Jedna byla volná. Alladin. Muhahaha.
Hrála jsem, dokud jsem nezačala moc prohrávat. Pak jsem to zabalila. Obešla jsem si párkrát rotundu a koupila plakáty. Následně jsem zamířila k jedinému koberci a relativně teplému místu, kde se dalo kempit. Morava. Respektive chodba před Moravou. S potěšením jsem zjistila, že mi zbylo na Manga Readeru v mobilu pár kapitol One Piece, tak jsem se pustila do čtení.
Kolem jedenácté si ke mně přisedla osoba, jejíž cosplay mi zůstal neznámý. Představila se jako Kyuu (Kyu? Nevím :D) a zanedlouho mě odtáhla se "projít". Skončilo to tak, že ona se zdravila s každým druhým člověkem, zatímco já měla stále větší a větší depku, páč jsem tam neznala vůbec nikoho.
Snad dřív, než to bylo nezbytně nutné, jsem šla stát frontu na zakončení. Opět jsem zjistila, že je ve frontě mezník, protože ač bylo už 11:45, přednáška v Rotundě stále nezačala. Dámy přede mnou však prý také čekají už na zakončení, tak jsem čekala taky. "Školní bitky, žádné blitky" mě sice, pravda, lákaly, ale přednost jsem dala zakončení.
Lidi se nacpali do sálu a nás tam zbylo pár zoufalců, kteří nemají co jiného na práci, než kempovat před sálem další hodinu a půl. Navíc byla kosa. Já v tenkých teniskách jsem co chvilku chytala křeče, takže nakonec jsem tančila jakýsi rituální tanec obrů. I přesto jsem ještě splkla s jednou dívčinou, která prý už pár let chce mít na festu přednášku, tak jsem jí slíbila, že bych příští rok přišla, odhodlá-li se.
Když začali pouštět dovnitř, měla jsem nohy už jak mražený rybí prsty. Stěží jsem se nějak dokulhala do sálu a sledovala dění. Když se moderátor ptal, kdo byl vzhůru celou noc, zdráhavě jsem zvedla ruku. Ovšem jakmile zval tyto "vítěze" na pódium, ruka letěla dolu a tvářila jsem se jako bych hodlala splývat se sedačkou. Tleskala jsem jak o život, když kamarádova skupina vyhrála soutěž Cosplay Videa. S potěšením jsem si zakřičela, když vyhrál Řád - dle mého názoru jsme měli i lepší vítězné video. A hlavně jsem křičela i tleskala při úplném závěru.
Když nás vypustili, naposled jsem se rozhlídla a utíkala k odvozu, který na mě už čekal. Po cestě jsme se stavili v Mekáči, kde jsem se po dvou dnech zase trošku najedla. A v autě při cestě domů jsem překvapivě usnula.

Doma se vyskytl menší problém se sundáváním pásku, musely asistovat kleště. Ale stejně ho nosím ještě skoro týden po festu :D

Nový plakáty jsou samozřejmě AFko, velkej One piece, Nurarihyon no Mago a Fairy tail :3
(Mimochodem, té Shany se snažím zbavit. Kdyby měl třeba někdo plakát podobného ražení a chtěl vyměnit, ozvěte se :D)