Zvláštně nezajímavý den

5. prosince 2014 v 18:32 | Tajja |  Deníček
Nevím přesně čím to je, ale dnes nemám dobrou náladu. Cítím se schlíple, smutně a tak nějak bez energie. A to i když je pátek, víkend před námi a mně na posteli trůní nadílka od Mikuláše.
Je zvláštní, že se to opravdu týká jen dneška a to přímo od půlnoci. Jeden z internetových kámošů má dnes narozky a my se nedávno domluvili, že mu napíšu ve dvanáct a že tak budu první, kdo mu popřeje. Dostala jsem číslo už pár týdnů předem a musím říct, že půlku listopadu jsem vymýšlela, co mu tam napíšu, protože jsem se vážně těšila. Je to takový posunutí kamarádství na novou úroveň - vyměnit si mobilní čísla. A já o to s ním vážně stojím. Proto jsem tedy dnes, 00:01, odeslala na číslo SMSku s hezkým přáním, těšíc se na nadšenou reakci. V zápětí přišla zpráva, ovšem ne od něj, nýbrž upozornění na neplatné číslo. Hodně mě to mrzí. Vážně jsem se těšila a tohle mě zklamalo. Nepochybuju, že by mi dal špatný číslo. To by neudělal, nebo by alespoň nebyl včera stejně natěšenej jako já. Zklamaná a obávající se výčitek jsem si šla raději lehnout.
Ráno jsem nemohla vstát. Nebylo to tím, že jsem šla spát kolem půj jedné, to rozhodně ne, chodím spát i později, jen se mi prostě nechtělo. Za oknem byla cítit zima a pod peřinou bylo příjemně. Když už budík ale zazvonil podruhé, vstát jsem musela. Při pohledu na mobil se ke mně nastěhovala mizerná nálada. Při požívání kakaa jsem si vzpomněla na laboratorní práci, kterou jsem potřebovala dodělat. Upřímně, vys*ala jsem se na to. Chemie mě nebaví, nerozumím jí a tohle byla katastrofa. Tak jsem to neudělala.
Povedlo se mi vypadnout z domu později než obvykle. Než jsem zašněrovala boty a naházela na sebe bundy a šátky, uběhlo drahocenných 5 minut, které se při sprintu na bus sakra hodí. V tom spěchu jsem ještě navíc viděla na cestě peněženku. Prvně jsem se snažila si jí nevšímat, protože jsem fakt nestíhala, ale pak se ozvalo to zatracený svědomí. Chtě nechtě jsem se vrátila a peněženku zvedla. Byly v ní doklady, na peníze jsem se nekoukala, ale každopádně jsem ji sbalila s tím, že ji později odpoledne odevzdám třeba na úřad. A pak jsem utíkala na zastávku.
Když jsem doběhla, jazyk až na vestě a upocená jak vrata od chlíva, byly 2 minuty po tom, co měl autobus odjet. On tam však stále byl a řidič si v klidu leštil okna. Když doleštil, milostivě nás nabral a vyjel. Až tehdy jsem si uvědomila, že je Mikuláš, když jsem viděla děcko se svítícím trojzubcem. Bylo ovšem teprve půl osmé ráno a já se už cítila totálně pod psa.
Autobus samozřejmě přijel do města pozdě, takže jsem byla nucena pospíchat i do školy. Natáhla jsem své kolohnáty a stihla to včas. Během první hodiny mi byl oznámen úkol do matiky, která byla jako další. S jistou úlevou jsem zjistila, že nemám sešit na domácí úlohy, takže nic. Riskla jsem tedy matikářův hněv a to zcela úspěšně. Navíc se mi podařilo příklad i pochopit. Než jsem ale stačila začít jásat, ozvalo se zabouchání na dveře, ze kterýho jsem měla málem infarkt, a do třídy vtrhli pošuci v kostýmech. Myslela jsem, že je přetáhnu pantoflem. Začali řvát jako na lesy a po všech malovat ... čímsi, nezkoumala jsem, co to bylo. Jakmile se jich ke mně pár přiblížilo, rozhodla jsem se nejdříve bránit verbálně a poslala jsem je se projít. Pochopili to, naštěstí, takže na fyzický útok nedošlo. Potom se z nás snažili dostat nějakou písničku, ale stejně se ničeho moc nedočkali, pohodili mi na lavici pár bonbónů a zasvinili sešit burákama a šli pryč. Konečně. Asi vypadám jako morous, a asi no, opravdu jím jsem, ale když já prostě takovéhle akce nemám ráda. A navíc mě pořád trápila ta smska.
Další hodinu byly laborky, při nichž se výjimečně nekonal žádný fail a učitelka se ani výslovně nedožadovala protokolů, takže cajk. Příští hodina ZSV, jsem si čmárala a učitel mi to dokonce pochválil. Mimo jiné přišel i jakýsi jiný učitel, že prý se pořádaj testy, na jaké studium se hodíme víc - jesli humanitní či přírodní vědy. Kvůli seminářům na příští rok. Já se svou láskou k matice a chemii budu určitě dávat peníze za to, že mi řeknou, že jsem v přírodních vědách totálně levá. No a nakonec dvě hodiny výtvarky. Miluju páteční rozvrh.
Těm zmetkům hudebkářům odpadla hodina, takže se jeden ze spolužáků přišel podívat, ovšem brzy odešel. Alespoň tyhle dvě hodiny mě ale bavili; na chvíli jsem na to přání zapomněla a mohla jsem se plně věnovat mým oblíbeným činnostem. Nutno říct, že dnes jsme opravdu excelovaly. Z kapky, která mi na výkres omylem ukápla jsme nakonec udělaly mistrovské dílo namokřením a taky tím, že jsme nechaly kapky barvy stékat dolů. Každopádně víc než na papíře byla barva na podlaze. Jujda.
V jídelně se překonali a k obědu nám dali i mikulášské balíčky obsahující kromě nahnilého banánu a jablka dokone i Fidorku. Na zastávku mě doprovodila kamarádka. Povídaly jsme si; jsem ráda, že nejsem ještě sama bez jediného vánočního dárku. V autobuse pak volala máma, ať se na nějaký chození po úřadech s peněženkou vykašlu a radši jedu domů. Sice jsem chtěla zajít i do knihovny a podívat se po obchodech, ale nakonec jsem souhlasila, protože jsem chtěla co nejdřív na chat za tím mým oslavencem.
Po příchodu domů jsem ze všeho nejdříve odevzdala svým drahým rodičům peněženku. Cítila jsem se dobře, že tím někomu pomůžu. Ovšem reakce rodičů: výčitky. "Pročs to zvedala? Mělas to tam nechat! Budou s tím problémy." Kdybych já ztratila peněženku, asi bych byla ráda, že ji někdo najde, nic nevezme a má snahu ji vrátit. A rodiče určitě taky. Jen je to podle nich zřejmě špatně.
Zamrzelo mě to, ale dále jsem to neřešila a vyrazila do pokoje ke komplu. Na posteli mě ale čekalo překvápko C:
Mikuláš se letos vytáhl. Sehnal snad všechny druhy kyselých hadů široko daleko a spoustu dalšího. A hlavně adventní kalendář. Jako každý rok jsem ihned zbaštila 5 čokoládek najednou :D
Asi jsem se vypsala ze všech (dosavadních) dnešních trablů. Doufám, že mě už nic dalšího nepotká. Právě se s tím kámošem domlouvám na další pokus - tentokrát napíše on mě na Vánoce nebo Nový rok. Snad to vyjde :)

Když tak ladně přejdu na údalosti z dob nedávných, jistě jste všichni zaznamenali ledovou kalamitu ze začátku tohoto týdne. I nás potkala. V pondělí ráno jsem klouzala jak tučňák v papučích a upadla jsem dokonce na listí. Zamrzlé bylo všechno, ovšem naštěstí můj autobus jel bez problémů. Večer mi potom spolužák napsal mail, jesli prý u nás taky občas vypadává proud a jak to vlastně vypadá. Jak by to vypadalo, všechno jelo normálně, při pohledu ven nic neobyčejného. Elektřina vypadávala ve všech okolních městech, jen my byli v pohodě. Další den jsem ale i tak jela na .... na autobusovou zástávku autobusem :D Je to přece jen dálka a já nechtěla riskovat námrazu. Úspěšně jsem dojela, ale zvykat si na to nebudu. Ten bus jezdí moc brzo :D Jinak, ač byla zima a já zimu nerada, mě zaujalo to, jak ještě silná "zeleň" byla pokrytá ledem a totálně zamražená. Konzervovaná tak může vydržet do příchodu ufonů :D
Už jsem tu zmiňovala vánoční dárky. Ještě vážně nemám ani jeden, i když už začínám mít docela nápady, i když ne originální. Mámě jsem se rozhodla pořídit šátek, takovej ten kruhovej, který ona nosí a já ne. Pořád si stěžuje, že jí šátky beru, tak tenhle nebudu :D Možná k tomu přihodím i nějakou hezkou svíčku, ostatně jako každý rok. To se u nás podpálí vždycky. Pro tátu ještě nic nemám. Dávat mu sladký úplně ke všemu je mi blbý, ale nevím, co jiného. Snad něco vymyslím. A pro bratra jakbysmet. Jediným problémem tedy zůstávají spolužáci, kteří mě, jak doufám, z obdárovávacích kruhů vynechají. Nestojím o jejich dárky, byť jakkoliv upřímně míněné.
Mám nového spolubydlícího. Jmenuje se Jůdžín a je to zlatoočka. Ani nevím, kdy mi sem vletěl, ale už to bude několik týdnů. Podařilo se mi ho vygůglit. Prý zlatoočky přezimují v lidských obydlích, takže tu se mnou bude Jůdžín bydlet až do jara :D
Opět jsem se umělecky prosazovala a pustila se do šití. Měla jsem na to zálusk už delší dobu a podle mě se mi to dokonce povedlo. Je to Wicca z One piece. Taky mimo jiné začínám uvažovat o cosplayi na příští rok Animefestu. Už to mám asi vymyšlený, jen se bojím procesu výroby katany z prkna plovoucí podlahy :D
S potěšením vám musím oznámit, že toto je pravděpodobně konec článku. Vyjádřila jsem se ke všemu, co se od poslední doby nashromáždilo, takže snad ode mě bude alespoň na chvíli pokoj :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které roční období máš nejraději?

Jaro
Léto
Podzim
Zima

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama