Zlín Zoo Lešná

17. července 2014 v 18:07 | Tajja |  Vycházky
Máma podlehla turistickýmu šílenství. Sbírá známky jako o život a já musím jezdit s ní. Tentokráte to bylo do zlínské zoo, kde jsem byla před rokem na třídním výletě. Bylo mi řečeno, že tímto mám nejlepší předpoklady dělat průvodce, takže prostě jedu a hotovo. To jsem skutečně nadšená.


Vzbudili mě o půl osmé. V sobotu. Předtím jsem šla spát jako obvykle kolem té 2. hodiny v noci, a tak jsem po probuzení mžourala a málem jsem vrazila do dveří. Bylo to jen málem, protože to jako první pocítil můj nebohý palec u nohy, který jsem si tímto málem ukopla. Čistou silou vůle se mi podařilo nezaječet a dál se ploužit po domě. Nakonec jsem ze sebe úspěšně udělala člověka (no, i když...) a v 8 hodin jsme vyjížděli.
Jenomže venkovští balíci jako jsme my nevedou dálniční známku, takže jsme vymetali všechny vesničky, které se nám připletly do cesty. Místo na Zlín jsme jeli na Vyškov a odtamtud teprv na východ. A to bydlíme kousek od Znojma. Brno jsme objížděli, protože jet skrz by nás prý zdrželo ještě víc (proč to rovnou nevzít přes Prahu?), ale moje přání navštívit Bučovice, abych mohla přilepená na sklo tipovat, ve kterém domě AMzone sídlí, nebylo splněno. Čímž mi byla odepřena jediná radost, takže jsem si nasadila svá obří sluchátka a začla dohánět svůj drahocenný 12ti hodinový spánek.
Během cesty byla jedinou zapsáníhodnou údálostí svatba, kterou jsme potkali, a za kterou jsme se pro jednodušší dopravu na chvíli zařadili. Nakonec vjela svatbení auta na kruháč, 3x ho obkroužila, zatroubili, zařvali jak magoři (což jim otec oplatil O.o) a odjeli. A my jeli zase dál svou cestou.
Už ani nevím, kdy jsme dorazili na místo. U pokladny se konala zrada, protože po mě chtěli studentský průkaz. Kdo si o prázdninách bere do zoo studenťák? O.o Nakonec jsem vyfasovala dospěláckou vstupenku a mohlo se jít. První zastávka byly záchodky. Ehm. Tou druhou byly vydry. Když mě ovanul zápach ryb, brala jsem co nejrychleji roha. Jen rodiče koukali, jakoby nikdy vydry neviděli. Já si nemůžu pomoct, ale tohle prostě nechápu. K čemu se chodí do zoo, když si můžete najít obrázky všech zvířat? To vám vadí, že si je nemůžete pohladit? Novinka, v zoo to taky nejde. Nehledě na to, že v brněnské zoo jsem byla jako děcko nespočetněkrát, takže mě to nijak netankuje. Arrrghh. Ale to si nechám na jindy. Jako správný puberťák a vyvrhel jsem si šla prostě vlastní cestou a sem tam jsem se uráčila na rodiče počkat. Oni šli stejně za mnou, páč já věděla, kam jdu. Tak mizernou pamět ještě nemám. Byli jsme i ve skleníku-pralese. Zvířata tam mají zcela volný výběh a proplétají se mezi lidma. Když přede mě skočila opice, jako správný teenager jsem nehnula ani brvou a tvářila se naprosto uraženě a otráveně, popravdě jsem se ale nehorázně lekla. Opice jsou děsivý!! :D
Potom jsme se začali tak nějak proplítat areálem. Co mám k tomu psát, no. Koním jsem se velkým obloukem vyhla, protože z nich mám hrůzu, a přece nikdo nechce, aby vaši milovanou Tajju zachvátil infarkt nebo byla zardoušena koněm :D . V ptačí výběhu (výletu? To je fuk) bylo zajímavé sledovat ženskou, která si zavazovala tkaničku přímo pod pozadím jednoho z opeřenců... heh, to bych radši neriskovala, bratra jednou poznamenal netopýr :D Párkrát se mi taky povedlo rodiče ztratit... v jednom z těch případů jsem viděla kluka podobnýho věku, který na tom byl očividně podobně. Věnovali jsme si pár soucitných pohledů, ale pak se mí drazí rodičové ráčili ukázat (ha, jak je mám dobře vycvičený :D) a já je vedla dál.
U červených pand jsem vyděsila jednoho chlápka. Pandy totiž vzaly roha, horko těžko šlo jednu zahlédnout mezi větvemi. Vytáhla jsem mobil a zkušeným fotografickým pohybem jsem zachytila pár snímků. Když jsem si pak fotku prohlížela, jeden maník na mě vcelku slušně civěl, páč on sám nejspíš tu pandu ani neviděl. Heh, ještě že mám už asi 2 měsíce jako tapetu fotku červené pandy :D
Poté jsme se ještě ztratili v té japonské zahradě či co to tam je a tím jsme úspěšně prohlídku zakončili. Aspoň jsem v to doufala. Součástí zahrady je i zámeček. I přes to, že mi ke konci nebylo zrovna nejlíp, rozhodla jsem se jít s mámou na prohlídku. První místnost, dobrý. Druhá místnost, cajk. Ve třetí mísnosti to taky ještě šlo. Ve čtvrté místnosti mé zdraví zaprotestovalo a rozhodlo se prohlídkou pro mě utnout. Mžitky před očima, málem jsem sebou švihla o zem. Vnímala jsem, jak mě usadili na židli (v zámku! Seděla jsem na starožitnosti, i když jsem z toho moc neměla heč! :D) a pak už jen lehký dávící pocit. Když jsem průvodkyni upozornila, že bych jim nerada ošavlila památku, byla jsem vypuštěna ven. Nakonec z toho ale nic nebylo, venku už se mi udělalo líp. Chvíli jsem si poseděla na lavičce, než prohlídka skončila a máma vyšla ven. Prý na ni zírali, protože mě nechala jít ven samotnou :D On se tam někde potuloval táta, i když ten si nás všiml, až když jsme tam byly obě.
Následně jsme se vydali k pokladnám, odkud jsme to vzali k nějakým stánkům, které tam byly. Měli tam pár zajímavých věcí, třeba ty plyšáky s obříma očima, jak nedávno vyběhly a já je ze srandy neustále požaduju. Tady mě máma zarazila, protože zřejmě z lítosti nad mým chatrným zdravím mi doopravdy chtěla jednoho pořídit. Vrhla jsem na ni nechápavý pohled a raději si to vybrala na popcornu. Měli tam i klobouky. Já si nemůžu pomoct, já chci ten klobouk, co nosí Syo, i když vím, že si ho nikdy nevezmu! :D
Cesta domů byla dlouhá, i když probíhala značně příjemněji, než cesta tam. Zbavila jsem se EMO nálady a místo toho pozorovala mraky a hledala tvary. Já vím, zábava tak pro pětileté, ale já v těch mracích našla kachnu!! A pod sebou navíc měla nějakýho disneyovskýho kohouta... asi :D A nejlepší na tom je, že se vymofrovali z žáby :D
Protože jsme od rána nic neměli, stavili jsme se na oběd v nějaké ... lepší hospodě nebo jak to nazvat. Už je to dlouho, co jsme takhle někde byli. Když jsme se byli někde najíst naposledy, vybírali za mě rodiče, takže jsem si to náležitě užila. Víte, já ujíždím na jakkoliv zpracovaných těstovinách. Špagety, zapečené těstoviny, těstoviny se sýrem nebo salkem... mm... proto jsem zaexperimentovala a z kolonky "Těstoviny" jsem si vybrala Pappardelle. Ani přečíst jsem to neuměla, ale to bylo jedno. Na talíři se přede mnou objevili těstoviny podobné mucholapkám, se sýrem, kuřecím masem a houbami. Nebylo to vůbec špatné, ale bylo to hodně a bylo to mastné. Zatímco táta moji proci dojídal, já chytala s Jintem wifinu a musím říct, že i vcelku úspěšně :D Nakonec se mi to povedlo i vyfotit. Je asi divný fotit jídlo (asi určitě), ale když já moc fotek z tohohle výletu nemám :D
U Brna jsme se potom zastavili na McFlurry (už se nebudu ospravedlňovat, stejně do toho nikomu nic není :D), později i u babičky (měla nachystaný bramborový placky, jak je tohle sakra možný?!) a konečně jsme se dokodrcali až domů. Tak tedy mám za sebou dalších z máminých výletů a doufám, že si dá teď už na chvíli zase pohov. Už jen proto, že mi ty výlety moc nesvědčí. Na tom prvním jsem musela tancovat a málem mě kleplo a tady jsem k tomu doopravdy neměla daleko a málem jsem poznamenala zámeček. Co se proboha stane příště?!

Zdroj animací: tumbrl.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které roční období máš nejraději?

Jaro
Léto
Podzim
Zima

Komentáře

1 tatsuya tatsuya | Web | 8. září 2016 v 23:16 | Reagovat

sms pujcky do vyplat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama