Únor 2014

Článek z povinnosti

17. února 2014 v 0:24 | Tajja |  Deníček
Cítila jsem krapet výčitky, protože se Sachi poslední dobou snaží a píše na svůj blog aktivně, a já jsem napsala poslední článek před dvěma týdny. Byly to vcelku obyčejné dva týdny. Ve škole se mi vyvedla krásná čtyřka, spolužáci mi lezou na nervy čím dál víc a úspěšně jsem zkoukla anime K-project. Yatogami Kuro se společně s Misakim Yatou zařadili na můj seznam Kdyby-bylo-anime-skutečný-tak-je-ze-mě-stalker.
Dokončila jsem svou pololetní práci ve výtvarce. Dělala jsem šaty. Katastrofa. Co si myslíte, že může vzniknout z povlečení na peřinu obtažený jedním páskem? Řeknu vám to. Hadr. No, každopádně to už je za mnou a já začala dělat na jiné práci, tentokrát už díky bohu jen obyčejný výkres. Z původního návrhu mi učitelka udělala něco úplně jiného. No, nevadí, hlavně když nebudu muset šít. Ne, fakt, takovej pytel jste ještě neviděli :D
Pomalu ale jistě se prokousávám knihami Harryho Pottera. Už jsem psala, že jsem dostala celou sadu na Vánoce, a včera jsem dočetla 4. díl. Mám trochu zpoždění, chtěla jsem to číst zároveň s filmy, které teď běží v bedně, bohužel minulý týden mi to krapet narušil. Teď mám ale celých 5 dní na to, abych to dohnala, ať žijou jarňáky! :D Jsem ráda, že jsem se nakonec do té knižní podoby Harryho pustila. Filmy už jsem viděla nespočetněkrát, znám je skoro nazpamět. Nutno ale říct, že knihy jsou v mnoha ohledech lepší. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, konečně jsem pochopila, jak to bylo v tom Ohnivým poháru, poznala jsem malou Winky, zjistila jsem, jak bylo s Bartym Juniorem. Lituju, že jsem se do toho nedokopala dřív. Ano, skutečně mám na nočním stolku budík ve tvaru Garfielda a ano, místo zvonění mňouká :D
Brzy by se už měli začít prodávat vstupenky na animefest. Hrozně se těším, i když mám pocit, že to poslední dobou mezi mnou a Sachi trochu skřípe, doufám, že se to do května urovná. Nejspíš je to moje vina, tak trochu jsem sabotovala naše plány... no, snad se to nějak vyvrbí. A to ještě Sachi neví to nejhorší... Ups :D Ale i tak, hrozně se na to těším. Tentokrát už tam nebudeme pobíhat poprvý jako zmatený husy, ale už tam budem podruhý, budem starý mazáci, há! :D Já si konečně přivezu nějakýho plyšáka, na kterýho budu moct po nocích slintat a Sachi uskutečný ten svůj vytouženej cosplay. Ještě aby to tak vyšlo.
Z anime mám teď rozkoukanýho Bakumana. Po tom, co jsem dokoukala K jsem nevěděla, co dalšího si pustím. Chtěla jsem nějaký fantasy, protože jsem teď zkoukla hodně školních romantik za sebou a to K mě pořádně navnadilo, i když jsem pořádně nepobrala, o co že to tam vlastně šlo :D Rozhodovala jsem se mezi Free!, K-on, nebo Hakushaku to Yousei (ano, vím, že jsou to všechno strašne moc fantasy anime, ale já si nemohla pomoct :D ). Nakonec jsem ale narazila právě na toho Bakumana a po 4 dílech nelituju :) I tak, anime, která chci zkouknout, mám ještě dost. Vlastně si je píšu na seznam (nevím, jestli ten odkaz bude fachat). Řekněme, že jich je už kolem 250 :D
A mě se právě dostahoval novej díl One piece. A víte co to znamená? Překvapivě, jdu se dívat na One piece. Takžééé... heso! :D

Vskutku dobrodružná cesta

3. února 2014 v 22:25 | Tajja |  Deníček
Naštěstí pouze krátká. Ale skutečně stála za to. Ale k tomu se dostanu.
Prodloužený víkend bohužel uběhl až moc rychle. Ovšem možná jsem si to zapříčinila sama - naplánovala jsem si činnost, která je strašným žroutem času, totiž anime. Dala jsem si takovou menší challenge. Zero no tsukaima. Krásné, romantické anime plné magie, výbuchů, citrónů, melounů, služek, elfů, královen a jednoho úchylnýho psa. Ve čtvrtek jsem čirou náááhodou narazila na jedno MEPko, kde byla jedna část právě o Louise a Saitovi. Tomu se prostě nedalo odolat :D Takže čtvrtek první série, pátek druhá, v sobotu jsem zkoukla třetí sérii a v neděli poslední, čtvrtou. Mohu hrdě říct, že to byl podnětně strávený víkend. Dospěla jsem k názoru, že Louise musí být totálně zoufalá, protože v každém díle minimálně jednou Saita načapala v nějaké úchylné situaci a je vcelku jedno, jestli byl důvod nevinný či ne. Jistě, je to krásná romantika když ho po každé této události vyhodí do vzduchu, zbičuje ho, nazve ho úchylným psiskem a vzápětí mu odpustí. Avšak nezdá se mi, že by to Louise jakožto šlechtična, která byla původně zasnoubená s mnohem lepším než je Saito, měla zapotřebí. Ještě větší smysl mi ale nedává to, jak mohl autor dát dohromady Kirche, mladou, prsatou studentku, s holohlavým učitelem. To je na mě fakt už moc. Asi bych se na Zero no tsukaima neměla dívat potřetí, jinak zjistím ještě nějaká další fakta a už to nebudu moct ani cítit :D
Včera jsem taky zakusila parádní paniku, to když jsem v 9 večer zjistila, že máme na školním mailu úkol k vytisknutí. A sakra. Zatímco jsem tedy v duchu pobíhala do kolečka po Saturnových prstencích, fyzicky jsem urputně bušila do klávesnice a dodělávala němčinu. To vše jsem zakončila imaginárním výbuchem když mi otec oznámil, že mu umřela tiskárna. Takže další hodina v čudu, ale nakonec jsem papír měla. A dnes jsme ho nepotřebovali. Cháchá! :D
No a dnes... dnes byla bojovka. V neděli hezky napršelo a přes noc mrzlo. Paráda. Když jsem uklouzla na kamenité cestě, začla jsem to brát vážně. Nasadila jsem chůzi alá naprcanej kačer (za výraz děkuji bývalému spolužákovi) a vydala se směr autobusák. Doklopýtala jsem se excelentně bez pádu až k borkám. Totiž lesu. Sice listnatému, ale lesu. A jeho dvěma kopcům. Možná jsem měla začít něco tušit, když mi do sluchátek začal hrát tato písnička.
Nicméně ostřílené reflexy bývalého přeborníka v nočních hrách na táboře mi umožnili postupovat převratnou rychlostí 1 metr za minutu. To ušlo. Bohužel řidič autobusu byl jiného názoru. Mé supr čupr atletické výkony v podobě chůze po kolena ve 100 let starém listí a bahně, skákání po namrzlých stromech, pouhých 8 pádů na zadek a nakonec i epický závěrečný běh na zastávku ho nepřinutili, aby na mě ty 3 minuty počkal. Takže já čekala 30 minut. Na další bus. Jejda. No co, poprvé, co jsem přišla pozdě do školy, heč! :D
Když jsem dorazila, měla jsem pocit, že rozmáznout se na té cestě a už nevstat by možná bylo přijatelnější. Nicméně písemku z češtiny jsem pokonila tak na 3, takže to je v cajku. Informatika bude už horší, ale tak có. To se vsákne :D
A protože už je krapet pozdě na takovýho pubertálního výrostka lačnícího po celovečerní zábavě jako jsem já, tak tenhle článek už skončím. Bídníci vážně za nic nestojí, to vám řeknu. Vlastně ani nevím, proč mi tu ta televize jede. Ha, vždyť je to fuk. Ale na Maria je hezkej pohled, to se musí nechat. Nechť je mír ve vašich srdcích. S přáním noci plné štěkotu sousedových psů, jekotu vaší dcery/sestry/manželky/tchyně a výbuchů od pádů meteoritů se s vámi loučí ... no, radši nic.