Říjen 2013

Jak se státi gayem v několika dnech

30. října 2013 v 16:21 | Tajja |  Kecy z cesty...
Teď nemám na mysli sexuální orientaci, to vůbec. Mám na mysli slovo "gay" myšlené jako urážku - i když osobně to za příliš urážlivé nepovažuji.
Nebudu tu zmiňovat žádná konkrétní jména, odkazy či cokoliv podobného, budeme to brát tak nějak obecně a já k tomu přidám příklad, co se mi stal asi před třemi dny. A tím taky začneme.
Bylo nebylo, na netu surfovalo jedno děvčátko, co se nachomýtlo k jedné anketě. Byla to velice pěkná anketa a tak se děvčátko rozhodlo zapojit. Bohužel šlo o dosti jednostrannou anketu, všechny hlasy směřovali k jedné odpovědi. To se ale děvčátku nelíbilo, ani ta odpověď se jí nelíbila. Zamlouvala se jí spíše druhá možnost a taky na ni hned klikla a tím jí přidala hlas. Aby se všeobecně vědělo, že právě ona byla tím "rebelem", zanechala po sobě komentář. Když po třech dnech navštívila opět stránky s anketou, aby zjistila, jestli se k její rebélii někdo přidal, našla něco velice úsměvného, co jí způsobilo záchvat smíchu a následné skácení pod stůl. Její komentář obdržel přes deset mínusek a další komentáře nadávali této nevinnné, roztomilé holčičce do gayů, maníků s "opičkou" a jim podobným. Děvčátko se sice malinko zakuckalo, nudle jí prolétla nosem páč byl čas oběda, ale nezaleklo se, naopak, přišlo mu to velice legrační a dalo se do prohledávání ostatních anket, nenajde-li něco stejně jednostranného, aby si mohlo zase zahrát na rebela.
A tak jsem se dostala k tomuto článku. Mě osobně tedy přijde nefér, když má někdo odlišný názor, a proto se hned stává gayem. Někdo má rád kočky, druhý psy, takže to hned samozřejmě znamená, že ti se psy jsou prostě kingové a milovníci koček ať se jdou zahrabat, pochopila jsem to správně?
Nejhorší na tom všem je, že to může zajít dál, než jen k nadávkám. Asi každý známe nějakého toho "exota", který má odlišné názory a kdo jím sám je, ví, že to může být těžké. Takový člověk má potom asi jen dvě možnosti. Tou první je si zvyknout, naučit se to brát s humorem, umět si svůj názor prosadit. Druhá varianta je jednoduchá - sklapnout a držet krok. Pokud máš jiný názor, jen si ho mysli a navenek stačí souhlasit s ostatními. Tedy pokud ti nevadí splynout s davem, nebýt sám sebou.
Děvčátko v ukázce zvolilo první variantu. Kdyby přidalo kometář, který podporuje první odpověď, byla by jednou z mnoha, nikdo by si jí nevšiml. Ale ona to neudělala, zvolila druhou odpověď a právě proto její poznámka dostala tolik negativních ohlasů. Protože byla jiná. Jestli si říkáte, že ti ostatní také jen prosazovali svoji odpověď, dobře. Ale musí potom být z děvčátka s vlastním jedinečným názorem opravdu gay?

Dva měsíce staré obrázky

24. října 2013 v 21:44 | Tajja |  Galerie
A některé dokonce i čtyři :D No fajn, všechny ne, vlastně tu jsou jen 3, ale všechny jsou ještě z prázdnin. Nějak jsem se nedostala k tomu, abych je sem hodila. No jó no, ach ta lenost :D Kromě obrázku je tu i jedna spešl fotka, takže ... bych to měla napsat dřív, než se uzívám k smrti :D

Fan art Lousi Francois le Blanc de la Valliere a Hiragi Saita. Všimněte si podobnosti jmen. Dělala jsem ho na chatě, takže absolutně žádná předloha, jen matné vzpomínky, kterých bylo opravdu velmi málo. Asi bych se na to měla znova mrknout x)

Nedávno jsem začala číst Eragona a... no, kdo chce pořád číst jen o nějakým blonďákovi, jak má trapně modrého draka? Černá je best! :D A tak vzniklo tohle. Uznávám, účes má být podobný Asuně, ale jen malinko... hodně :D
K tomuhle asi ani snad není co dodat. Prostě... něco :D

A nyní už slíbená spešl čupr geniální fotka. Nedávno jsem se Sachi začali makat na cosplayi a na mě chtě nechtě (nechtě) padla Karin. A tady to je...
Ještě to zdaleka není hotové, hadry jsou jen to, co jsem posbírala namátkou ve skříni :D

Happy Birthday, Law!

6. října 2013 v 17:44 | Tajja |  Galerie
Aneb když už šílenství zajde tak daleko, že děláte dárek i postavě z anime.
Dobře, nejdená se přímo o dárek jakože dárek, nakreslila jsem jen jednoduchý fan art. Dnes, 6. října má totiž narozky všemi milovaný a mnou obzvlášť, shichibukai Trafalgar Law z One piece! :D A páč je to můj milášek, nezbývalo nic jiného, než mu prostě udělat nějaký ten hezký obrázek, že? :D
Klikněte na obrázek pro původní velikost :)
Když jemu to s Bepem a s Chopperem tak sluší :D

Postupná hybernace

5. října 2013 v 17:55 | Tajja |  Deníček
Aneb co jiného se dá ve škole dělat?
Poslední článek 17. září? Cože?! Nějak to utíká, ne? Moc otázek najednou.
Asi ano, nejspíš to utíká trochu rychle, ale byla bych radši, kdyby to bylo ještě o kapku rychlejší. Kdybych za sebou už měla ty pochybné první měsíce v nové třídě. Mohl by být tak březen, možná už duben. Bylo by před animefestem, se Sachi bychom panikařily že ještě nemáme hotové cosplaye a vše by bylo fajn.
Jelikož se to ale k mé velké lítosti nestane, popíšu vám nyní své velkolepé dojmy z nové školy.
Jedním slovem: hrůza. Spolužáci mi příliš napadli do oka, podle děcek z jiných tříd jsme dostali tu nejhorší sadu učitelů jakou jsme mohli dostat a k tomu to příšerné dojíždění. Takže popořadě.
Co se týče těch spolužáků... nevím, možná jsou fajn ale je to takové jiné oproti... oproti základce. Vím, že bych neměla srovnávat. Ale když... jsou nudní. Možná se vám to zdá jako blbost, rozčilovat se kvůli takové prkotině, ale když já jsem zvyklá se ve třídě neustále smát těm věcem, co spolužáci prováděli, nebo tomu, co vypustili z huby - a že to místy byly vážně perly. Bohužel v naší nové třídě nikdo takový není. Všichni se zdají jako nehorázní suchaři. Možná to je kvůli tomu, že se ještě pořádně neznáme - přece jen to byl teprv první měsíc- ale pokud se to neprojevilo doteď, tak kdy? Nehorázně závidím Sachi, která má prý úžasný kolektiv a nenudí se tam. Má tam prý i někoho, kdo sleduje anime, což je jenom další hřebíček do mé rakve. Závidím jí, že se tam má s kým bavit. Já sedím sama (i když, přiznávám, vyhovuje mi to víc) a o přestávkách čučím do zdi. Mám své "oběti" ke kterým se přilepím když někam jdeme, ale ocenila bych, kdyby se semnou někdo bavil, protože já sama konverzaci nezačnu a můžu se snažit jak chci. Alespoň jsem se opět stala "záložním plánem" jedné z oněch obětí, sedává si ke mně, když její sousedka chybí, za což jsem jí neskonale vděčná. Nejspíš se má školní konverzace opět omezí na 3 jednoduché věty: "Ve které jsme teď tříde?", "Byl nějaký úkol?" a "Z čeho píšem?". S těmito větami jsem schopná to nějak přežít. Možná.
Učitelé jsou kapitola sama o sobě. Naše třídní je širší než delší, i když se zdá docela fajn. Matikář je... nevím jak to popsat. U něj mi opravdu dojdou slova. Je vidět, že matice rozumí, ale bohužel mu příliš nejde učit tak, abychom jí rozuměli taky. Já... vážně nevím, jak to popsat. Když něco vysvětluje, používá termíny co jsem nikdy neslyšela, mluví rychle a na konci se vždycky úchylně usměje a zaptá se, jestli jsme to pochopili. Většina z nás na něj čumí jak puk. Dále je tu angličtinářka, kterou nejspíš brzo zavraždím. Abyste pochopili, já měla na základce učitelku, která opravdu učila. Všichni z ní měli respekt a i ti největší flákači se radši naučili, než aby šli před tabuli a neuměli nic. Za čtyři roky jsme se od úplných základů dobrali až k předpřítomnému času, model verbs, předminulý čas i passivum jsme probrali. Což je podle mě dobré, vzhledem k tomu, že ostatní skupiny nezačali probírat ani předpřítomný čas. A navíc si to díky jejímu režimu pamatujeme. Nyní můj mozek míní vybouchnout, protože mám silné podezření, že ta angličtinářka angličtinu nikdy neslyšela. Naprosto jiná výslovnost, než na jakou jsem zvyklá, i když jsme s tím počítala. Ale co je důležitější - ona je mírná. Od začátku roku probíráme přítomný čas. Blbej přítomnej čas. V pátek nám dokonce řekla: "V pondělí si napíšeme takovou menší písemečku na přítomný čas, ale nemusíte se bát, bude tam jen prostý." Jsem naivní, když jsem od gymplu čekala něco víc?
A ještě jednou se tu rozčílím - budu mluvit o dojíždění. Já nikdy do školy nedojížděla. Vždy jsem chodila pěšky, i když to bylo krapet daleko. Nevím, tak nějak jsem na to byla i hrdá, když jsem to někomu řekla, kde bydlím a on se zeptal "A to jako fakt chodíš pěšky?!" Teď je to jinak. Teď chodím stejnou vzdálenost, abych se dostala do města, kde následně nastoupím na autobus, jedu jím 20 minut a pak ještě musím sprintovat jak idiot z tamějšího autobusáku do školy, poněvadž má bus vždy zpoždění. A zpátky to samý. Asi někomu přijde blbý vyšilovat pro nějakých 20 minut jízdy autobusem, ale já jím vážně nikdy nejezdila a je tak pro mě složitější být na něčem závislá. Jsem zvyklá, že se po škole můžu třeba někde zdržet ale teď prostě nemůžu. A navíc vstávám o půl hodiny dřív! :D


Tímto jsem vypsala téměř vše, co tíží mé drahé srdce. Je toho dost, ale když už, tak pořádně. Včera jsme se Sachi byli na zdravotní procházce, o tom však udělám samostatný článek, semhle by se to asi už nevešlo. Takže já se teď vrátím k Pokemon Emerald, kde se snažím chytit Raltse, který má pouhá 4% pravděpodobnosti výskytu :D