Červen 2013

A máme to za sebou...

29. června 2013 v 20:15 | Tajja |  Deníček
Základní škola. Pojem, který už se mnou nemá nic společného. Včera jsem ji totiž dokončila.
Vysvědčení jsme dostávali na úřadě, bylo to děsně slavností a taky děsně nudné. Hodinu jsme tam tvrdli a pak se konečně uráčil přijít starosta, pronesl jakýsi proslov, my dostali vysvědčení a hurá domů. Naší třídní učitelce jsme ještě věnovali dárek, koupili jsme jí digitální fotorámeček. Spolužák tam už nahrál nějaké fotky a učitelka byla moc nadšená. Aspoň že tak.
Vyzvedla jsem si ve škole poslední oběd - řízek - a vydala jsem se hledat učitelku, které jsem ještě chtěla dát dárek. Bohužel jsem ji nenašla, takže tam asi dodatečně zajdu příští rok. Vyrazila jsem na cestu domů, potkala jsem spolužáka, a tak jsem si aspoň měla s kým popovídat. Kecali jsme o nových školách, o tom, jak nesnášíme sváteční oblečení a jak si budeme všichni chybět. Když jsem dorazila domů, dodatečně jsem si zanadávala na vysvědčení, zbodla řízek a kolem půl šesté jsem se začala chystat na odjezd. Na odjezd na rozlučák. Co vám mám povídat, byli jsme tam 3 střízliví, což není moc na 20 lidí, ale aspoň že tak. Mimochodem, já byla jedna z těch střízlivých :D Někdo jim to povykládat musí :)
Takže, zkrátka a dobře, ukončila jsem základku. Na střední se netěším, nechci odejít z toho našeho báječnýho kolektivu, ať už to "báječnýho" myslím ironicky či ne.

Postcrossing - nová úchylka

19. června 2013 v 18:53 | Tajja |  Postcrossing
Hanyuu-hime s tím začala a já, jakožto její pravdidelný návštěvník, jsem si to taky nemohla odpustit. Jde o postcrossing - na webu si vygenerujete adresu kdekoli ve světě, tam pošlete pohled a někdo si najde zase vás. Za jeden odeslaný pohled dostanete tyké jeden vy.
Představa, že mi mohou přijít pohledy v podstatě odkudkoliv mě fascinuje, a tak jsem se hned zaregistrovala a dva pohledy poslala - jeden do Finska a druhý do Německa. To bylo asi před třemi týdny a dnes konečně přišlo první psaní mně.
Je z Nizozemí, poslal mi ho kluk jménem Menno. Píše, že rád kreslí a tak mi vyrobil pohled s červenýma pandama, na které mám v poslední době úchylku.
No není krásný? Ten kluk je hotový umělec :D
Ještě očekávám jeden pohled, na oplátku za ten můj. Jsem opravdu zvědavá, odkud bude :)

Už se blížíme k závěru

12. června 2013 v 19:05 | Tajja |  Deníček
Mám na mysli k závěru základky, ne blogu, samozřejmě. Zejtra je generální zkouška školní akademie, v pátek je to naostro, za dva týdny vysvědčení, rozlučák a nazdar. Hrozně mě to mrzí, ale co nadělám. Na tu zítřejší zkoušku ani na představení celkově se netěším. Ač jsem moc chtěla, snažila jsem se nějak prosadit, nepovedlo se to. Nikde nevystupuju a přitom bych moc chtěla, Já vím, že se ve škole nijak neprojevuji, ale to, co já navykládám doma sama pro sebe před zrcadlem, z toho by mohl být celovečerní film :D Ale vážně bych chtěla vystoupit, zahrát si v nějaké scénce. Holky mi nabízely tancování, ale to bych jim tam akorát tak kazila, takže radši ne-é. Takže nic no. Samozřejmě až na závěrečnou písničku, kde si stoupnu hezky dozadu a budu dělat, že zpívám. Těch, co nikde nevystupují je víc, jenomže ti budou dělat kulisy. Aspoň ty proboha, když už se teda snažím nějak umělecky prosadit, ale né, to musí dělat zase někdo jiný. Teď si hrozně stěžuju, jsem otravná a uvědomuji si to, ale jinak to nejde, mám dnes z toho všeho mizernou náladu.
Dnes jsem taky dostali fotky, na všech vypadám jak postiženec, ostatně jako obvykle, takže to k dobré náladě nijak nepřídá. K tomu všemu se ještě samozřejmě musel řešit rozlučák, kde mě docela zamrzel rozhovor se spolužačkou. Řešilo se, kolik má každý na ten rozlučák přispět. Nebylo to teď přesně o tomhle, ale prostě jsem té spolužačce řekla, že jim na chlast přispívat nebudu, když tam možná ani nepůjdu, maximálně si tam na hodinku do rožku sednu a přinesu si vlastní nealko pití. Ona mi tam začala vykládat proč bych tam teda jako vůbec chodila, když se tam stejně nebudu s nikým bavit. V té chvíli jsem jí nedokázala odpovědět, výřečná bez přípravy příliš nejsem, ale chtěla jsem říct něco ve smyslu: uvidím tam někoho možná i naposled, naposled uslyším některý dělat jejich specifické zvuky ať už je děljí čímkoliv, naposled spolužák vypustí Krakena a tak dále. To je jedno, že se tam nebudu s nikým bavit, mě to stačí pozorovat. Chci se s nimi prostě ... no, rozloučit. Ale říct jsem jí to nezvládla. Takže jestli si to čtěš, tak budiž. Co jsem neřekla, to máš tady.
Jo, hrozně depresivní, já vím. Asi změním desing blogu na černou, přečešu si vlasy přes oči jako EMO a nalakuju si nehty černě. Jsou v tom tři háčky. Desing se mi líbí, vlasy na tom mám moc krátký a laky na nehty nevedu. Takže z toho asi nic nebude. Fakt, jestli tohleto někdo čte, upřímně vás lituju, protože to je fakt hrozný. Takže mysleme pozitivně. Pustíme si nějakou pozitivní písničku, ne? Třeba Happyho song Happy day. Takový příznačný název... Aye, sir!

Když má babička narozeniny

8. června 2013 v 14:45 | Tajja |  Deníček
Bábinka slavila včera narozeniny a tak jsme byli donuceni je jít oslavovat. Né že by to někomu vadilo. 14 dní před tím jsme nejedli a byli jsme připraveni. Když jsem přišla ze školy, hned jsme vyrazili. Nejdřív před nás babička naskládala 2 buchty a chlebíčky, vzápětí přišli malí bratranci a bylo po klidu. Bylo to ale vcelku fajn, vyšlo nám krásně počasí, svítilo slunko a my mohli sedět venku. Taky jsem nakonec tetu ukecala, že mě ostříhá. Původně jsem to chtěla mít jako Yuki Nagato z Suzumiya Haruhi no Yuuutsu, to se ale moc nepovedlo, takže nakonec to mám tak nějak všelijak :D Mě samotné se to moc nelíbí, ale co nadělám. Ty poslední dva týdny s tím přežiju a přes prázdniny to doroste. Nakonec jsme ale jeli k tetě, kde jsme si vyzvedli nového členu naší domácnosti - malého krásného a modrookého kocourka Richieho. Jméno byl můj nápad. Je hrozně roztomilej, děsně hyperaktivní a všechnu mu přijde ohromně zajímavé, včetně mého nosu. Doufáme, že to s našimi kocoury na dvoře nějak přežije, ale když zvládl u tety psy a malé děti, co by nezvládl naše dva podvraťáky :) Uvědomila jsem si, že jsem vám sem ještě nikdy nedala fotky našich kocourů, takže tady jsou:
Tenhle černoušek se jmenuje Malej. Ano, je to od přídavného jména "malý" . On je totiž tak nějak prťavej, nikdy moc nevyrostl. Na fotce má naštvaný výraz, protože se teď všichni mazlíme s kotětem :D

Tohle je Matěj. Taťka ho našel, tak jsme si ho nechali.

A tohle už je konečně náš nováček Richie. Hyperaktiv, rváč a nenapravitelný průzkumník. Tyhle všechny vlastnosti přispívají k tomu, že se nám nedaří mu umýt nos a chlupy na hlavě.