Květen 2013

Naprosto vyšťavená...

31. května 2013 v 19:15 | Tajja |  Deníček
... ale přesto je mi báječně. Asi před hodinkou jsem se vrátila z posledního *vzlyk* školního výletu na základce. A proto se jelo na dva dny.
Čtvrtek. Den první. Vzbudila jsem se a nikam se mi nechtělo. Nakonec jsem teda jaksi vzbudila, provedla všechny ty otravné ranní zbytečnosti, 3x si přeskládala tašky a vydala se do školy. Naivně jsem si myslela, že toho budu mít hodně. Houbelec. Všichni vypadali, že nejedou na jednu noc ale na měsíc, někteří se tam zřejmě i stěhovali. V tomto ohledu jsem si tedy mohla oddychnout a i s osmáky jsme se nacpali do autobusu. Další úžasný zážitek. Za mnou a kamarádkou seděli dva kluci, kamarádi té kamarádky. Trochu složitý, já vím. To byla cesta, proboha, už nikdy si před ně sedat nebudu. Neustále kamardáku popichovali, rozepínali ji podprsenku, tahali za vlasy, kradli náušnice a podobně. Zkrátka puberta v akci. Nenápadně jsem je pozorovala a myslela si své.
První zastávka byl pivovar Radegast. Nůůůůůdááááá! A co víc, všem nám upadaly frňáky, ten smrad tam opravdu nelze popsat. Protože tohle byla skutečně část výletu o ničem, přesuňme se dál. Sakra, kde že jsme to byli dál... Jóó, v kostele! Teda na Štramberské Trúbě, ale náš spolužák ji překřtil. Takže oficiálně je to kostel, jasný? I když, kostel by asi neměl tolik schodů. Přiblblých, strmých a nebezpečných schodů, které usilovaly o náš mladistvý život! Ale protože je pokořil i kluk, od kterého by to nikdo nečekal a protože ten kluk na nás vesele z tý věže flusal, přesuňme se dále. Do kempu.
Protože nás je holek ve třídě přesně 8, vyfasovali jsme jedinou velkou chatu, která má první patro a dvě ložnice pro 4 osoby. Spolužačky vletěli dovnitř a chatka se začala otřásat v základech. Čekala jsem jekot, ale mé představy byli pokořeny. A to ještě nebyl konec. Z naší krásné chatky se také stala turistická atrakce, protože se samozřejmě všichni - hlavně kluci, jaké překvapení- museli přijít podívat na tu naši vélkou a úžasnou a pomalu se bortící chatku. Myslím, že tolik lidí najednou v ní ještě nebylo, proto se rozhodla pomstít. Ano, chatka se nám pomstila. Nebo lépe řečeno, byl to hajzlduch. Prostě se nám nějak zasekl klíč od koupelny v zámku. Zevnitř. A bylo zamčeno. Když náš pan učitel prohlásil, že ty dveře bohužel vylomit nemůže a Hajzlduch nereagoval ani na naše nabídky případného harému - říkám, bylo nás tam 8 holek-, musel přijít milý pan instalatér aby to jaksi opravil. Povedlo se a dveře se otevřeli. Bohužel, nešli zavřít. On ten zámek zůstal v "zamčeném módu", takže jsme to nemohli dovřít a navíc nám parádně upadla klika, kterou potom jeden z kluků zčořil (rozuměj ukradl). Asi si říkate, co to je za dveře, nejdou zavřít ani otevřít, navíc jim upadává klika, ale to jsou vážné problémy tohleto! :D A to by samozřejmě nesmělo stát ještě něco, konkerétně VBV. Můj soukromý název pro tuto "menší" akcičku. Sešlo se u nás pár kluků a tento nevinný čajový dýchanek se zvrtl do Velké Bitvy Vším, aneb házejte co vám přijde pod ruku. Takže tam lítali bulky, kapesníky, gumoví medvídci, alobal a kinder bueno. Řekněme, že byl po tom trošičku nepořádek. Malinko. Potom, co jsme to tak nějak uklidili, se všichni někam rozprchli. Nějakou tu hodinku nebo dvě jsme se prostě pořádně neviděli, holky byly beztak zalezlé u kluků. Jo, navíc jsem se dozvěděla, že můj blog navštěvují převážně mé drahé spolužačky - zdravím vás, dámy! Což je trochu divný, páč já jim o něm vůbec neříkala, hmmmm. Je to divný. Jako já. Muhahahaha.
Večerka - nebo jen možná pokyn pro to, abychom byli všichni ve svých chatkách, byla ve 22:00 nebo-li 10 hodin večer mírného podnebného pásu časové smyčky 3. Prostě v deset. Vysprchovali jsme se a slezli se na gauči v naší krásné, velké chatce. Klábosilo se skoro o všem, znáte to, holčičí tlachání... takže já se přirozeně nudila. I když místy to bylo i zábavné, například když se holky rozhodli natočit jedno velice pěkné video, které kdybych sem dala, tak se dalšího článku asi nedočkáte :D Ještě větší sranda ale byla, když nám do toho vlítli učitelé, kteří smozřejmě hlídkovali, prý co tam děláme za kraviny - písničky na plnou hlasitost, řveme jak pardáli a ještě svítíme. No, menší průšvih z toho byl, ale tak... to video za to myslím stálo. Holky se domluvily, že pojedou celou noc nonstop, já ale věděla, že to nedám, proto jsem se ve 12 přesunula do postele, čímž jsem to celý dokonila (rozuměj zkazila). Hrozně mě mrzelo, že holky si vedle vykládají a já jsem prostě šla spát. I když jsem byla unavená, vadilo mi to. Hrozně mě to mrzelo a navíc jsem ani neusnula, možná jen na půl hodinky, protože když si vedle vaší ložnice povídá 7 z toho 2 uječený holky, zkuste potom spát. Netuším, jak dlouho jsem tam ležela, najednou ale přišly holky, který měli spát se mnou v té dolní ložnici, že prý jdou spát nahoru, že tam budou všechny. Já byla docela vzhůru, ale jako komu by se chtělo z vyhřátého ďůlku? Poslala jsem je do háje a pak jsem si vesele uvědomila, že jsem totální kráva. Holky si to nejspíš uvědomily taky, protože jedna z nich mi přišla zčořit polštář i peřinu a donutila mě jít s nimi nahoru. Tam jsem uviděla 4 postele sražený k sobě a neuvěřitelnej bordel. Co se dalo dělat, tak jsem si tam sedla a koukala se, jak si vycpávají kozy balónkama. Potom zjistily, že se nudí a tak zavolaly klukům ať přijdou. Mimochodem, bylo to asi ve 3 hodiny ráno. Potom volaly klukům ještě do jiné chatky, hezky je pozvaly k nám a hádejte co? Odpověděla nám učitelka! Paráda! Takový fofry (rozuměj sprinty) snad ještě nikdo neviděl. Moc si cením toho, že mi holky řekly, ať jdu dolů, že prý učitelka viděla, že spím, ať prý taky nemám průšvih. Takže jsem ležela dole, učitelka však stále nikde. Pořád nic. Nic. Pak někdo zaťuká na vchodové dveře, v tu chvíli jsem celá ztuhla jak bambus, to bylo hrozný. Naštěstí bylo zamčeno, ale asi to byli jen kluci. Holky pak šly na záchod, takže mě opět odtáhly nahoru, to už bylo něco ke čtvrté hodině. To už jsme tam jenom všechny ležely na jedné hromadě a přemýšlely jsme, jakej to bude u učitelky průšvih. Kolem půl paté 4 holky vstaly, prý když už dostanem vynadáno, ať je tam aspoň čisto a začaly uklízet. Já si ještě hezky poležela... :D Vstala jsem asi v 6 hodin, umravnila jsem se a v 7 přišli kluci. Chvíli jsme tam klábosili, byla to pohoda. Pak jsme ale zažili šok, když učitelka neřekla ani slovo. Přinesli nám rohlíky na snídani ale o té noci neřekli nic. To mě překvapilo, ale ona je docela v pohodě, tak snad se z tho nějak dostaneme, jestli se to ještě nestalo. Potom se už jenom uklidila chatka a vyrazili jsme dál.
Mířili jsme do Kopřivnice, jakéhosi muzea Tatry, když se mi stala taková úžasná věc, že se mi rozlilo pití v kabeli. Myslím, že ten řidič musel být ohromně nadšený, protože jsem tu tašku měla úplně durch a bylo to i napodlze. Tak mi podal mop a já se připravovala na své budoucí povolání. To bylo už na místě, v Kopřivnici. Vcelku nic zajímavého, takže náš hodinový rozchod jsme využili tak, že jsme se prošli po tom muzeu, jako aby se neřeklo, a šli jsme do nedalekého Alberta, kde jsme kupodivu potkali polovinu našich spoluvýletníků. Takže tohle taky nic, tak se přesunem dál. Poslední oficiální i neoficiální, ať už je mezitím rozdíl jakýkoliv, zastávkou byla Zoo Zlín Lešná. Tam byl rozchod, já jsem šla na vlastní pěst a musím říct, že chodit sama je mnohem zajímavější než s někým, protože se můžeš ztratit a nenadává ti nikdo jiný kromě tebe a navíc jsem si mohla popovídat se zvířátkama :D Měli tam rozkošného mravenečníka a červený pandy, který se mi líbí mnohem víc než originál panda. Beztak se ta černobílá opičí se jménem. Panda se opičí... asi už fakt blbnu. No jó no, spala jsem tak 2 hodiny, myslete na to proboha! :D
Náš epesní návrat domů už popisovat nebudu, poněvadž byli všichni mrtví, poněvadž nás, co nespali, tam bylo více. Líbí se mi slovo poněvadž. Poněvadž, poněvadž, poněvadž....

Já se na to můžu...

28. května 2013 v 17:22 | Tajja |  Deníček
Stalo se to před 10 minutami. To byste nevěřili, jak se všechno může podělat během pár vteřin. Přijde do pokoje mamka, že prý jestli nemám nějaký zelený oblečení, protože "milovaná" (ironie, ve skutečnosti ji nesnáším) ... ta, jejíž jméno nebudu vyslovovat, potřebuje kostým vodníka. Mamka vylovila ze skříně tričko, o němž jsem ani nevěděla, že ho mám a pak... pak chtěla sukni. Na kolečkové židli jsem se tedy přisunula ke skříni, najednou uslyším matku ječet, něco se mi mihne před očima BUM! Noťas spadne ze stolu na zem. Nevšimla jsem si, že mám v v kolečkách zaháklý kabel. Jujda. No, zkrátka, mám rozflákanej displej, takže místo obrazovky krásný bílý flek a kolem něj tančí barevné čárečky. Matka to valí vyslepčit otci, ten i s bráchou nabehně ke mně do pokoje, během asi 3 minut přidělají displej k počítači a vše má šťastný konec. Až na to, že píši na noťasu a čučím se někam jinam, ale pohoda, aspoň, že to jede :D Teď si to tu musím trochu přeorganizovat, protože monitor mi stojí před televizí a za chvilku začíná Jak jsem poznal vaši matku....

Nami x Sanji

18. května 2013 v 22:55 | Tajja |  Galerie
Včera jsem brouzdala po netu a zjistila jsem, že Nami a Sanji z One piece jsou užasný pár, doufám, že Nami si nakonec Sanjiho trochu pustí k tělu :) Upřímně, Sanji je můj druhý nejoblíbenější Slamák, první je samozřejmě Luffy. Ale zpátky k tématu, chtěla jsem taky zvěčnit ty dva spolu, tak jsem dneska splácala jeden fan art. Zkusila jsem trochu jinou techniku a podle mě se mi to docela povedlo x)

Informatika v praxi aneb rozklikněte pro plnou velikost a kvalitu :D

To už tu straším tak dlouho?

17. května 2013 v 21:24 | Tajja |  Blog
Je to přesně rok, co jsem založila tenhle blog. Snad žádná stránka předtím mi tam dlouho nevydržla, možná proto, že tady nemám žádné téma, je to tu taková směska :) Ale představa, že jsem doteď na příspěvky sem nezapomněla, že mi doteď nevypadly z hlavy přihlašovací údaje, je pro mě udivující, poněvadž moje makovice je schopná ze sebe vysypat informaci získanou před 3 minutami :D
Původně jsem si představovala, jak na tomto webu budou obsáhlé informace o spoustě anime, jak sem budou lidé chodit a často se sem vracet. Blbost. Už po prvním měsíci mi bylo jasný, že tenhle blog nebude patřit mezi ty lepší. Ze psaní recenzí a obsahů anime nějak sešlo, takže pokud někdo vyloženě nehledá mé výlevy z každodenního života, o tyhle stránky ani nezavadí. Dřív jsem z toho byla na nervy, dneska, ač to tak nezní, už mi to je vcelku jedno :D I když mám pořád nutkání nějakou tu anime sekcičku založit, jsem moc líná na to, abych do ní přidávala nějaké články, takže by to stejně bylo k ničemu. Do budoucna bych možná chtěla více rozšířit sekci "Galerie", i když to je snad ještě horší než ten můj deník :D
A poněvadž to píšu už dost dlouho a v bedně běží Flynn Carsen, takže se s vamá loučím, Bye-nii!!! :D

Animefest 2013

12. května 2013 v 15:42 | Tajja |  Vycházky
Včerejší den začínal katastrofálně a to zazvoněním budíku. Zavonění budíku v sobotu ve čtvrt na sedm. Takže katastrofa.
Za půl hodiny jsem už lítala jak splašená po celém domě, protože jsem nestíhala účes, byla zima, silonky byly rozthlý nebo malý a my jsme měli vyjíždět v 7. Nakonec se to teda nějak povedlo a byli jsem včas před kámoščiným domem, abychom ji vyzvedli. Tak se také stalo, takže jsme vyrazili v cosplayích směr Brno a Animefest.
Naše skvělá nálada dosáhla 150 stupňů celsia když jsem konečně dojeli k výstavišti, kde nás naši vykopli u pokladny. Zaplatili jsme, dostali jsme pásek na ruku, přívěsek, nějaký blbovinky a vešli jsme. V tu chvíli jsme byli v sedmým nebi. Opravdu, kdo si ještě pamatuje, jaké to je, být na animefestu poprvé, tak tohle dokáže pochopit. Tolik úžasných cosplayů všude, opravdu to byla paráda. Pak jsme si jaksi uvědomili, že nevíme, kde ta ztracená rotunda, kde se promítal film, na který jsme měli namířeno, je. Když jsme se tam chvíli dohadovali jakási dobrá ORGová duše nás zachránila a dovedla nás tam. Tak jo, byli jsme vevnitř, v budově. Ale kudy se leze do toho sálu??!!! Takže jsme si to tam několikrát hezky oběhli, přičemž jeden kluk převlečený za Aizena očividně nechápal, proč tam lítáme jak splašený husy. Aspoň jsme si hezky oběhli všechny stánky, trochu jsme se zorientovali a vytušili jsme, že na místě, kde v klidu stojí onen Aizen, zřejmě bude vchod. Takže jsem se vedle něj postavili a čekali. Zřejmě si oddychl, že už tam nepobíháme, protože jsme dělali průvan. Vchod byl naštěstí ten správný a tak jsme se dostali na promítání filmu Z Nového světa (From the New world). Docela ušel, ale bylo to hrozně zmatené a navíc nemám ráda otevřené konce. Přesně tohle jsme řekli dvoum klukům s kamerou a mikrákem, když za náma přišli, že chtějí reportáž pro tvůrce. Takže jsme navždy zvěčněné :D
Poté jsme měli několik hodin volného času. Oběhli jsme si stánky, já si koupila placku Kuroshitsuji se Sebastianem, dva plakáty - jeden s One piece a jeden s Vampire Knight. Následně jsme zjistili, že nemáme, co dělat. Takže jsme zakempili u jednoho ze stolů, jsme čekali 2,5 hodiny než začne soutěžení AMV, na který jsme se rozhodli jít, abychom si zkrátili čekání. Některá videa byla vážně skvělá, jsem ráda, že jsme tam šli, i když jsme kvůli tomu neviděli soutěž kostýmů, protože když jsme dorazili ke dveřím do sálu, byla tam takovvá frotna, že bychom se tam nedostali ani za úplatek :D
Místo toho jsme tedy zamířili na Japonštinu pro úplné začátečníky, i když obě nějaké ty základy máme. Tam bylo bohužel taky narváno, ale dovnitř jsme se dostali, tak jsme si sedli úplně dozadu na zem, opřeli se o sloup a jen poslouchali. Myslím, že to byla větší zábava, než kdybychom viděli, co se tam děje. Já ani nevím, kdo nám to vlastně přednášel :D
Když přednáška skončila, chtěla jsme na cosplay divadlo, bohužel fronta byla horší, než při obyčejné cosplay soutěži. Takže jsme valili do kongresového centra, kde se to mělo promítat lifestreamově. Usadili jsme se a začalo to. Netušila jsem, že i normální lidé se mohou teleportovat. Zkrátka se to neustále sekalo a tak se tam občas někdo objevil, občas někdo zmizel. Navíc jim nebylo rozumět, když to náhodou chvíli jelo plynule. Nakonec se sledování zvrhlo v pinkání si nafukovacím balónkem, čehož se účastnil celý sál. Po skončení promítání nás bohužel vyhnali, co se dalo dělat :D
Poté, blížilo se již k 5. hodině, jsme vyrazili na druhou vlnu obléhání stánků. Kámoška si koupila plyšáka, na kterého jsem jí musela půjčit, tudíž jsem já potom neměla na toho svého, takže jsem ji mínila uškrtit. Neměla jsem na plyšového Sebastiana, chápete to??!!! *Smrk* Z trucu jsem si teda aspoň koupila mangu, kterou jsem sháněla a dostala ještě jednu k tomu zdarma, takže aspoň tak. Tuším, že někdy v tu dobu nebo možná dřív, jsem narazila na Hanyuu, které jsem slíbila nenápadné "ahoj", pokud ji potkám. To jsem asi udělala trochu špatně, protože byla vyděšená, když se k ní naprosto cizí holka začala najednou hlásit :D Ještě jednou se omlouvám :D
Pak jsme tedy utíkali na film Vlčí děti (Wolf's children), který jsme obě chtěli moc vidět. Tak jsme si sedli, pohoda, začal film. To by nám ovšem nesměla kapat na hlavu voda ze stropu. To asi Uršula zase vytopila koupeplnu :D Udělali tedy technickou pauzu. Když jsme se mohli opět vrátit do sálu, naše původní místa jsme už zpět nesehnali, tak jsme si sedli, kam se dalo. Já sehnala místo vedle cosplayera, který na sebe vzal podobu Ryuka z Death note. Když jsem se během filmu podívala vedle sebe, hrozně jsem se vyděsila. Naštěstí potichu :D Ale fakt, když se dojímáte u filmu a najednou se otočíte a BUCH vedle vás taková příšera, kdo by se nelekl :D
Naší poslední zastávkou byl Otaku kabaret. Ten byl z celého dne jednoznačně nejlepší. Sešli jsme se tam skvělá skupina, jeden samuraj tam doslova perlil sotva otevřel pusu a nějaký Ichigo byl k nezastavení. Dabovali jsme film, hráli scénky, moderátoři nám nedobrovolně zazpívali a dokonce zatancovali, prostě to bylo nejlepší z celého dne.

Zkrátka, můj oficiálně první Animefest jsem si užila úplně maximálně, nasbírali jsme zkušenosti na příští rok, na který jsme se s kamarádkou opět domluvili. Ještě dlouho budu vzpomínat na Sasukeho, který měl místo kunaie hřeben - překřtil se na Sasukeho-kadeřníka. Další vzpomínkou je úžasný Jack Sparrow, se kterým máme fotky, nebo skvělá skupina Fairy tail, kterou jsem si samozřejmě musela hned vyfotit nejméně 3x. Už se nemůžu dočkat dalšího roku ^_^


Fairy tailáci

Kámoška vs Sasuke-kadeřník :D

Vše nejlepší pro mě!

2. května 2013 v 20:31 | Tajja |  Mix
Aneb Vaše Velké Diktátorstvo tajja s malým té slaví datum začátku své nadvlády. Ták, a tady mě právě přerušili naši a popřáli mi. Mám kapesné na animefest *_* Tak, zpět ke článku. Jak už jsem teď asi vysvětlila, dnes je tomu 15 let, co jsem začala rapidně ovlivňovat vše živé na tomto světě. No prostě mám dneska narozky, už to chápete??!! :D
Docela fajn den, musím říct. Odložila se písemka z němčiny, nebyl dějepis a od kámošky jsem dostala plyšovýho Rákosníčka :D Díky, Pajůůš! :D Nerada to říkám, ale to je tak vše, co vám chci dneska říct. Prostě jsem se jen chtěla pochlubit no.
Takže vše nejlepší pro mě!!!!! :D