Deprese - a nejenom dnes

5. března 2013 v 21:47 | Tajja |  Téma týdne
Právě jsem se chystala přidat děsně EMO článek do deníčku a ejhle, takové příhodné téma týdne.
Předně Vás chci uvědomit o tom, že tohle je prostě výlev srdce normální puberťačky, tudíž žádný bombastický poznatky tu nečekejte.
Poslední dobou je toho na mě moc. V první řadě věci kolem přihlášek na střední. Vůbec nevím co, kam, kdy nebo jak. Pořád ještě mám trochu depku z toho, že jsem si zvolila dvě gymnázia. Bojím se, že se nedostanu ani na jedno z nich a to by byl sakra velkej průšvih. Tudíž se šprtám na přijímačky, chodím v úterý ráno na doučování a to ten den máme ještě odpoledku. Mluvím konkrétně o dnešku například. Jakožto deváťáci se musíme postarat o školní akademii, což je představení na konci roku. Měli bychom na tom mít největší podíl. To by zas tak moc nevadilo, sepsali jsme asi 5 scénářů k různým komediálním scénkám, jenomže dneska.... dneska nám učitelka oznámila, že z toho bere jen dvě. Dobrý, s tím jsem víceméně počítala, ale když k tomu řekla, že by i ty 2 scénky potřebovali aspoň ze 70% překopat, opravdu ve mně hrklo. Já nevím, tak nějak jsem na tu jednu, které jsem spoluautorka, byla hrozně pyšná. Všem kdo to četli se to líbilo a já byla moc ráda. Pustila jsem se se stejným nadšením i do dalších scénářů a nakonec jsme měli nápadů vcelku hodně. A pak Vám učitelka oznámí, že prostě bere jen tyhle dvě a chce to ještě přepsat. Ještě řekněte, že byste skákali radostí. Tedy né že to chce přepsat, spíš něco jako: "Buď si to nacvičíte jak chcete vy a nikdo z diváků to nepochopí, nebo to dáte mně na přepsání a bude to komplet jiný." A teď si vyber. Já vím že ta učitelka s tím má prostě zkušenosti, chápu že by nám s tím nejspíše hodně pomohla, ale potom to už nebude naše scénka. Bude to jedna z dalších scének co tak geniálně vymyslela pančelka N.
Po téhle debatě jsem už nebyla schopná pořádně přemýšlet. Všichni mi říkali, že já jakožto autor scénky se musím rozmyslet. Já. Jenomže já prostě neunesu tu zodpovědnost, když to uděláme nějak špatně. Vždycky jsem se toho tak nějak bála. Všichni na mě tlačí: Rozhodni se, rozhodni se. Já nechci. Nemůže to udělat někdo za mě?!
S takovýmto pocitem jsem úspěšně pokonila písemku z němčiny a nějak proplula další hodiny. Když jsem čekali v šatně na odpoledku, následoval další hřebíček do mé rakve. Stále mám tak nějak pocit, že do naší třídy nezapadám. Jsme spolu devátým rokem a stejně... nejsem nějak schopná se tam zařadit. Seděla jsem na lavičce pod věšákama a v klidu čekala na učitele. Přišel spolužák, jehož bundu jsem měla za zády. Fájn, přesedla jsem si. V zápětí přišli spolužačky. Potom, co mi jedna z nich šlápla na nohu jsem se raději posadila ke zdi, protože šatnu máme opravdu malinkou. Netrvalo to dlouho, přišel další spolužák, opět mi šlápl na nohu, opět si toho nevšiml, a přetáhl mě přes hlavu loktem. Fákt pohodička, já to přežiju, nevšímejte si mě. Tohle možná z ní trochu sobecky, ale když je to takhle častěji, tak mi věřte že to není zrovna příjemný. Stojíte na obědě ve frontě. Před váma váš spolužák. Ovšem, pak vyjde najevo, že třída je v řadě daleko před váma. Páč u nás platí pravidlo: Jde se za třídou, spolužák se tam okamžitě přesunul. Rozhodnete se ho následovat. A pak... kluk, co k vám přišel v 6. ročníku na vás vykřikne? "Ty sem nechoď, tyk nám nepatříš." Tohle mě opravdu mrzelo ze všeho nejvíc. On a ještě asi další 3 děcka k nám přišli v šestce a v tu chvíli se ta naše třída nějak změnila. Na prvním stupni jsem si rozuměli, byli jsme pohodová třída. Pak ale... nevím, najednou se všichni jakoby změnili, změnila se celková atmosféra. Nemyslím tím, že by ti noví byli nějak špatní, to ne, ale prostě se mi zdá, že tu naši třídu tak nějak rozdělili. A jde to vidět i po 3,5 roku.
Vraťme se k původnímu tématu. Poslední dnešní kapkou byl můj drahý otec. Jo, jsem puberťák co si stěžuje, jak má děsný rodiče, co naděláte. Jenomže když mu vysvětlujete půl hodiny + se špatnou náladou kvůli předchozím incidentům, že zápisový lístek je jaksi potřeba, že se musí odevzat na školu a on tam potom na vás ještě řve ať se laskavě uklidníte, věřte mi, že přitom by vykypěl snad každej. No a co se potom nestane. Přijdem za učitelkou pro zápisový lístek a a můj drahý papá se zeptá: "A co se s tím má dělat?" Měla jsem chuť vážně něco udělat.
Dnešek celej byl prostě jedna velká katasrofa. Když jsme konečně přijeli domů, okamžitě jsem si pustila anime, o kterým jsem věděla, že mě bezpečně odreaguje a taky se tak stalo. Takže pokud momentálně zažíváte depresi, nenechte se příliš vytočit, za chvíli to přejde a raději si pusťte Baka to test to shoukajuu jako já :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Anime nebo manga?

Anime
Manga

Komentáře

1 Shaymin Shaymin | Web | 5. března 2013 v 23:00 | Reagovat

Hmm, tak to přesně vím, co prožíváš. Taky jsem na konci ZŠ a přijímačky --> jeden velký stres. Ve škole to nemám tak napjechované, ale taky mám poslední dobou pocit, že vztahy v naší třídě už nejsou, co bývaly. Těch 9 roků stačilo tak akorát. Držím palce, ať vše dobře dopadne ;-)

2 tajja tajja | Web | 6. března 2013 v 19:02 | Reagovat

[1]: Taky doufám a ať i tobě dopadne vše dobře :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama