Šílený život šílené Wendy - 1. díl

2. září 2012 v 16:12 | Tajja |  Šílený život šílené Wendy
"Mamííííííííííí! Neviděla jsi můj klobouk?"
"Neviděla, miláčku!" odpověděla mi máma.
Ale né... musím ten klobouk najít.. a kde mám sakra botu? Sakra, sakra!

Dobrá, abych vám to objasnila. Ahoj, jmenuji se Wendy Cornell a dnes je poslední den letních prázdnin. Připravuji se na nástup do posledního ročníku základky a momentálně panikařím.

"Huráááááá!!! Mám svůj klobooouk!" řvala jsem přes celý dům. Myslím, že mě slyšel i táta, který právě venku skáče po lešení.
"To je supr, Wendy." slyším od mamky.
"Ticho tam dole!!"

Mno, tak to byl můj bratr. Alex. Právě vyšel školu a od zítřka začíná pracovat v pekárně "U Křupavé bagetky".

"Tak o tom pochybuju!" zařvala jsem, aby to šlo slyšet až do patra a aby to přehlušilo bráchovy písničky. Bůh ví, jak on slyšel mě. Pak už bylo ticho. Až na houpání lustru od basů vznikajíc těma bráchovýma písničkama. Na to si zvyknete.
Neměla jsem ale čas jen tak postávat, musela jsem panikařit dál. Vydala jsem se hledat druhou botu.
Když jsem vyšla na dvůr, ozářily mě sluneční paprsky. Bylo to tak příjemné, venku jsem nebyla ni nepamatuju! Když jsou prázdniny, většinou jsem jenom doma, protože spolužáci bydlí hrozně daleko. Prošla jsem se máminou zahrádku, uloupila jedno rajče a zamířila pod okno mého pokoje. Čekala tam na mě moje bota, juhů. Já věděla že bude tady, muhaha!

Jestli se ptáte proč, má to jednoduché vysvětlení. V noci něco bzučelo na okně, tak jsem po tom hodila botu. Bylo ale otevřené okno, takže vypadla ven. To něco ale přestalo bzučet a to bylo to hlavní.

Teď jsem ji popadla a vyrazila na zpáteční cestu. Překvapilo mě, že jsem nikde nepotkala Koko. To byl můj ehm... kocour. Doma jsem tu leteckou botu úhledně položila vedle té druhé a -co? Něco se vám nezdá? Mno jo, tak jsem ji nepoložila ale hodila, spokojení?- a šla do svého pokoje, kde jsem si asi po 50. zkontrolovala oblečení na zítřek. Všechno v pořádku, tričko, šortky, nadkolenky.... já se tak těším! Nemůžu se dočkat té naší třídy, Izzy, Melanie, Gabriella a ... Christopher... těším se zase na ten vítr ve vlasech, až tam poletím.. Juhů!
Tak jo, je na čase přestat snít. Zejtra přece začíná nový školní rok!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama