Srpen 2012

Já chci svoji taškůůů....

30. srpna 2012 v 12:56 | Tajja |  Deníček
Je 12:47 a já už asi 3 hodiny hypnotizuju příjezdovou cestu, jestli náhodou neuvidím modrou dodávku značící příjem pošty.
Nějak ale nic nevidím. A mám strach, že ani neuvidím. Ptáte se proč? Jednoduché. Na Aukru jsem našla polského prodejce s taškami. Po skypu jsme se dohodli že mi vyrobí tašku s obrázkem, který mu pošlu. Háček. Chtěl peníze předem. Bylo to pochopitelné, taška byla určena přímo pro mě, tak mu táta peníze poslal. Uběhly dva týdny. Taška furt nikde a já ji potřebuju do školy. Jejda :D . Takže našim dlužím 350,- kč a navíc nemám bágl do školy. To je bezva začátek nového šk. roku ne? :D . ÁÁÁÁ já dostat toho poláka do rukou tak ho uškrtím :D . Máte i vy nějaké takové nepříjemné zkušenosti? Prosím řekněte mi že v tom nejsem sama! :D

Mám já to ale nudnej život :D

26. srpna 2012 v 22:18 | Tajja |  Deníček
Nemůžu si pomoct, prostě je to tak :D . Zase jsem si procházela blog Hanyuu-hime a je mě líto, že nemám nic co bych sem psala jako ona na ty svoje stránky. Hrozně se těším do školy, kde bude zase zábava, i když mám krapet hrůzu z přímaček na gympl, nebo z toho, jestli najdu toho 3. září naši šatnu, nebo možná toho, jestli jsem si správně přihlásila obědy, poněvadž je s tím problém skoro každý rok. Letos jsme dostaly papír kde jsme měli vyplnit třídu. Měla jsem tam napsat 8. nebo 9.a? I když je to už teď v podstatě jedno a já si stejně nepamatuju co tam nakonec skončilo.... bojím :D . Navíc jsem zase po tom roce zapoměla co se sebou první den nese. Pantofle, papír, tužka.... je to všechno? :D já fakt nevím :D . Předpokládám že ráno budu běhat po celým baráku jako splašenej pelikán (neptejte se mě proč pelikán) a panikařit. Vždyť ještě nemám ani tašku! :D Ta stará se rozpadá a přes net jsem si objednala novou ale ještě nepřišla :D jejda :D . A že je to fakt hezká taška :D přes rameno a s Fairy tail!! :D Jupíííí :D . No, budeme se modlit aby to přišlo :) a co vy? Jak se těšíte do školy, cóó??? :D

Domove, sladký domove... :D

25. srpna 2012 v 11:54 | Tajja |  Deníček
Jak už název napovídá, vrátila jsem se z pobytu na chatě. MILUJU TĚ CIVILIZACÉÉÉÉ!! :D Né, fakt. Internet mi zrovna moc nechyběl, stýskalo se mi po koupelně, splachovacím záchodě, kocourech a anime. A houbách. Jo. Ani ň. Teda brácha našel jednoho praváka a bratranec pár kuřátek, ale to je tak všechno. Bylo to hold jiný než v předchozích letech. Žádné houbaření, žádná stezka odvahy, žádné skákání na trampolíně u hospody, žádná návštěva u Suma (jedné hospody, kam většinou chodíme). Bylo to prostě............ no, nic. A když si vezmu že to může být poslední rok. Jezdím tam už od 1. třídy, tento rok brácha odmaturoval a nastoupil do práce. Příští rok už možná nedostane dovolenou. Je to takový divný... Nebudu vás tady zatěžovat svýma blbostma, hlavu vzhůru! :D Nakreslila jsem spoustu obrázků, takže je sem přidám, až dokopu mého milovaného otce, aby mi to naskenoval..... jů, cítím z kuchyně špagety z omáčkou od tety... odcházím za pachem přátelé...

Sbohem, přátelé!

17. srpna 2012 v 14:11 | Tajja |  Deníček
Odjíždím na poslední (a jedinou) dovolenou tohoto léta. Už se tam těším ^^ . S babičkou a dědem jezdíme na chatu co si pamatuju a vždycky je to supr. Jezdíme na Sucháč, tuším že to bylo v televizi, jak hodnotí ty kempy - Suchý u Boskovic. Rybník, chata, les, kola ááááááááááá já se tak těšííííííím! :D Jedeme už za hodinku, juhu ^^ . Už vás tu nebudu zdržovat mýma blábolama o tom, co dělám. UŽIJTE SI ZBYTEK PRÁZDNIN, LIDÍÍÍ!! :D

Nesnáším fleky!

14. srpna 2012 v 14:54 | Tajja |  Galerie
Jo, opravdu, nesnáším fleky. Tak moc jsem se snažila, aby ten obrázek nějak vypadal, že tam objevím miniaturní černej flek. Chci ho dát pryč a samozřejmě z toho vznikne šmouha přes půl obličeje. Sááákráááá! :D

Mé druhé já 3.

1. srpna 2012 v 21:40 | Tajja |  Mé druhé já
"Téééda! Jak někdo může bydlet v takhle velkým domě!" rozhližel se Naruto, když je služebná vedla domeme klanu Megumi.
"Sklapni Naruto! Chováš se neslušně!" umlčela ho Sakura.
Po té se služebná zastavila přede dveřmi. "Prosím, pan Megumi vás prosí, abyste zde počkali."
"Děkujeme." řekl jí Kakashi, když vstupovali dovnitř. Usadili se na velmi hezcích polštářcích a čekali. Před nimi byli 4 další polštáře i když předpokládali, že budou mluvit jen s panem Megumim.
"Hele, je slušný aby nás takhle nechali čekat...." zašeptal Naruto k Leemu, ale než to stačil dopovědět, tak se otevřeli dveře a Naruto oneměl. Začal nabírat lehce načervenalou barvu a Lee zrovna tak.
Objevila se totiž vysoká, elegantní dívka, s dlouhými, bílými, jakoby hedvábnými vlasy, v překrásném světlounce modrém kimonu, s drobnými kytičkami na rukávech. Usadila se na polštáři nalevo, naproti Leemu, kterému se pomalounku začínalo kouřit z hlavy, stejně jako Narutovi. Potom najednou zase zčervenala Sakura. Tentokrát to byl chlapec, hezký, s milím úsměvem, stejně bělovlasý jako dívka. Usadil se napravo, takže zbyli dva polštáře uprostřed.
"Nevím, kdo to je, ale nikoho dalšího nepotřebuju." naklonil se Naruto k Leemu. Ten horlivě přikyvoval.
"Hej vy tři, ovládejte se trochu." krotil je mistr Kakashi.
Pak se otevřeli hlavní dveře. Stála v nich pohledná žena, a i když měla malinko vrásek a kruhy pod očima, zdálo se, že je hodná. Vykročila, aby sestoupila schod, který odděloval místnost ode dveří, krapet ale zakolísala a zachytila se dveří.
Chlapec a dívka k ní okamžitě přiskočili.
"Jsi v pořádku, mami?" zeptala se dívka.
"Neměla by ses moc namáhat." poučoval ji chlapec.
"Ale no tak vy dva." konejšila je žena.
"Hiro, Shiro, nechte maminku na pokoji." ozvalo se. Obejvil se muž a vzal ženu za rameno, očividně její manžel.
"Nozomi, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Ale ano, nic to nebylo." odpověděla jeho manželka.
Chlapec a děvče se vrátili zpátky na místo a usadil se i muž a žena.
"Za prvé bych vám chtěl velmi poděkovat že jste přijali naši nabídku, ninjové z Konohy." začal muž.
"Ano, od toho tu jsme." odpověděl za všechny mistr Kakashi.
"Asi bychom se měli představit. Já jsem Hiroshi Megumi, šéf vedoucího klanu na Sideree. Tohle je moje manželka," řekl a ukázal na ženu vedle sebe, " Nozomi Megumi."
"Těší mě." řekla paní Megumi.
"A tohle jsou naše děti, dvojčata- Hiro," ukázal na chlapce, " a Shiro." ukázal na dívku.
"Těší mě." řekli oba zaráz.
"Já jsem Hatake Kakashi. Tohle je Haruno Sakura, Uzumaki Naruto a Rock Lee. Mohl bych vás poprosit o detaili naší mise?"
"Ano, jistě." přikývl pan Megumi. "Zhruba před 4 týdny se začali ztrácet děti z vesnice. Na Siderei je pouze jedna, takže to nebyla zas taková práce to zjistit. Už se ztratilo 11 dětí. A při minulém zmizení, jsme objevili tento vzkaz." řekl a vyndal kousek papíru. Podal jej Shiro, ta se zvedla a přistoupila k Leemu, kterého měla nejblíže.
Naklonila se přímo k němu a řekla jen: "Prosím." Když se vrátila na místo, Lee rychle předal papír Kakashimu, hlavu měl ale v obláčku kouře a z nosu mu tekla krev.
"Sakuro, asi ti začnu být nevěrný!!!" vykoktal ze sebe.
"Hm, klidně.." šeptla Sakura, která byla myšlenkami někde u Hira.
"Mohu se zeptat jestli víte, co ten vzkaz má znamenat?" otázal se Kakashi. Podal papír Sakuře, aby se něj také podívali. Stálo tam jen: DĚTI ZA ZBROJÍŘE
Pan Megumi jen smutně svěsil hlavu a manželka se na něj podívala se zdrcujícím výrazem.
"Ano." řekla paní Megumi po chvíli. "Víme."
Po té se ujal slova opět její muž, i když z toho viditelně nebyl zrovna dvakrát nadšený. "Možná už jste o tom slyšeli. O dětech se speciální schopností."
"Speciální schopností?" podivil se Naruto.
"Nepřerušuj." zpražil ho Kakashi.
Pan Megumi tedy dál pokračoval. "Dvojčata, co mají schopnost přeměnit se na zbraně, přezdívá se jim Zbrojíři."
"A ty dvojčata nejspíš jsou..." Kakashiho pohled sjel na děti, Hira a Shiro.
"Správně." přikývl pán.
"Ale když mají takové schopnosti, proč netrénují jako ninjové?" divil se Lee.
Paní Megumi se na něj smutně podívala. "Život ninji je náročný, nechci aby mé děti jakkoli trpěli. Je možná pravda, že by mohli pomoci, ale nechci, aby se jim něco stalo. Navíc, kdyby se jednomu něco stalo, nemohl by bojovat ani ten druhý."
"Proč ne?" hodil Naruto do placu otázku. Rozhostilo se dlouhé a trapné ticho. Sakura si všimla, jak Hirovi cukají koutky úst. Pak vybuchl.
"Ty si myslíš, že by sem bojoval, kdyby se něco stalo Shiro?" zařval a vmžiku vyskočil na nohy.
"Hiro..." pípla Shiro.
"Jsme spolu od narození, navzájem se podporujeme, chráníme se, kdyby se jí něco stalo, nadosmrti bych si to vyčítal! Snad každý silný shinobi má něco, co chce chránit, ne?!"
Po tomhle proslovu těžce oddychoval a vrhl pohled na Shiro, která se na něj povzbudivě usmála.
"To stačí, Hiro." promluvil těžkým, otcovským hlasem pan Megumi.
Hiro si okamžitě zpátky sedl a už klidným hlasem řekl: "Promiň, tati."
"Myslím, že byste nás tady měli nechat osamotě, Hiro, Shiro." řekl jejich otec po tom, co uviděl Shiro, jak si zakrývá půlku obličeje rukávem kimona.
"Ano." řekli dvojčata společně, zvedli se, pozdravili a odešli bočními dveřmi. Pak místnost zaplavil dlouhý a neustávájící smích zpoza dveří.